Václav Fiala se narodil 11. ledna 1955 v Klatovech. Studoval v letech 1973 – 1976 na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze. V letech 1976 – 1992 uspořádal řadu samostatných výstav obrazů, kreseb a grafiky. V roce 1985 podnikl cestu po Indii a Nepálu, o které napsal knihu V Indii jen tak (1994).

Od roku 1992 vytváří své sochařské práce. V roce 1994 se představil železnými sochami v prestižní pražské galerii Nová síň a dřevěnými sochami-stavbami v Národním technickém muzeu v Praze. Následovala řada autorských výstav a účast na mnoha společných výstavách. V roce 1996 realizoval v Rožnově pod Radhoštěm první práci do veřejného prostoru Pomník obětem první a druhé světové války, který se později stal významným příspěvkem v pomníkové tvorbě po roce 1990 v naší zemi.

V roce 1997 představil své práce na rozsáhlé výstavě ve Starém královském paláci na Pražském hradě. Ve stejném roce získal grant americké nadace Pollock-Krasner a vystavoval v newyorkském Socrates Sculpture Park.

Zúčastnil se mnoha mezinárodních sochařských sympozií, která mu umožnila realizovat práce s kamenem, dřevem a železem.

V roce 2000 dokončil realizaci z carrarského mramoru pro Univerzitní kliniku v rakouském Grazu a vystavil dvě monumentální sochy (Rotunda a Minaret) v pražské galerii Mánes. Tvořil na rezidenčních pobytech v Severní Karolině a v New Hampshire.

V letech 2004 a 2005 vystavoval na největší sochařské výstavě Sculpture by the Sea v Sydney, kde podvakrát získal hlavní cenu Sydney Sculpture Prize.

Fialův sochařský přístup je založen na redukci tvarů a je mnohdy inspirován architekturou. I v malých sochách se odráží jeho smysl pro monumentalitu. Jedním z nejdůležitějších rysů Fialovy tvorby je jeho cit pro začlenění sochy do prostoru.

Je členem S.V.U. Mánes, žije a pracuje v Klatovech.