Keramik, sochař a malíř Vítězslav Eibl prožil dětství v jižních Čechách. Narodil se 6. června 1928 v Habří u Českých Budějovic, zemřel 23. dubna 2009. V první polovině čtyřicátých let se vyučil v keramické dílně v Českých Budějovicích náhrobním keramikem. V roce 1946 se přestěhoval do Mariánských Lázní a působil jako malíř v porcelánce Epiag ve Staré Roli u Karlových Varů. V letech 1948–1953 studoval na VŠUP v Praze obor keramika a porcelán u Otto Eckerta. V letech 1961–1973 působil jako výtvarný pedagog na Lidové škole umění v Mariánských Lázních, kde také prožil celý svůj tvůrčí život. Vedle mariánskolázeňského ateliéru si zařídil vlastní ateliér (na chalupě) v Pístově u Mariánských lázní. Je autorem řady realizací v západních Čechách. S jeho díly se můžeme setkat především v Mariánských Lázních, Aši, Karlových Varech, Chodově, Sokolově, Chebu, Konstantinových Lázních a také v Plzni.

Zajímal se především o sochařskou tvorbu, zkoušel a osvojil si zpracování různých materiálů – dřevo, bronz, kámen (pískovec, trachyt), ale také tepaný plech, keramika, beton. Je autorem řady pamětních desek (Karl May, J. W. Goethe, Tony Schonecker nebo Rudolf Wels v Sokolově), pomníků (J. W. Goethe v Mariánských Lázních), reliéfů a bust.

Tvorba Vítězslava Eibla je velice mnohostranná a různorodá s příklonem ke klasickému sochařskému tvaru. V předmluvě katalogu z roku 1980 se můžeme o tvorbě Vítězslava Eibla přečíst následující: „Usiluje o pravdivé zpodobení jevové stránky námětu i hluboké pochopení jeho obsahové podstaty. Spojuje ve svém díle porozumění materiálu i technice s osobitou výtvarnou interpretací reality...“.[1]

Vedle častých námětů jako je akt (Jaro, Patnáctiletá, Dívčí torzo, Schoulená), nalezneme také náměty sportovní (Hokejisté, Volejbalistka, tvořil ceny pro sportovní utkání a závody) nebo přírodní (Ptáci, Medvědí pramen, Kamzík, Léto, Pramen).

[1] Vinter, Vladimír: Vítězslav Eibl – sochy. Galerie výtvarného umění v Chebu, září-říjen 1980. S. 26.