Jaroslav Votlučka

Narození

12. 5. 1913, Plzeň

Úmrtí

16. 6. 1996, Plzeň

Sochař, keramik, malíř, grafik a pedagog Jaroslav Votlučka se narodil 12. května 1913 v Plzni, kde 16. června roku 1996 umírá. V letech 1932-1936 studuje kreslení u Cyrila Boudy, Karla Pokorného a Oldřicha Blažíčka na Českém vysoké učení technickém v Praze a na Vysoké škole uměleckoprůmyslové u Jaroslava Horejce (1932-1938). Působil jako středoškolský pedagog (průběžně od 1940 do 1974) a jako vedoucí kabinetu výtvarné výchovy v Krajském projektovém ústavu v Plzni. Velkou inspirací mu byl starší bratr Karel Votlučka (1896-1963) vynikající a dodnes ceněný malíř, kterého  naučil zacházet s grafikou (lept, litografie, sítotisk) a tyto techniky využíval především při tvorbě exlibris, novoročenek nebo grafických listů. Ve své tvorbě se nejvíce zaměřuje na sochu, pracuje s keramikou, inspiruje se plzeňským prostředím, přírodou, tématem ženského těla ad. Vydal také několik teoretických prací z oboru výtvarné a estetické výchovy. V Plzni proběhla celá řada jeho samostatných výstav. Jako jeden z mála umělců tvořil již v době předválečné, tak v době Sorely, v době normalizace a několik děl vytvořil i po roce 1989 což je velmi unikátní. Z válečné doby nesmíme opomenout originální malby na skle ( Nymfa, Sépie, Neptun, Sumec a Štika ) v kavárně Ulrich (později kavárna Krym), které pro svou unikátnost jsou uložena v Galerii města Plzně. V období socialistického realismu vytvořil při obnově náletem poničeného Hlavního nádraží keramické reliéfy pro hlavní halu (spolu s V. Koukolíčkem), které se dodnes zachovaly, v roce 1955 to byl reliéf pro Dům armády na téma Husité obléhající Plzeň, ve stejné budově 6 figurálních reliéfu a malbu na skle na lidové téma, dále v roce 1956 venkovní keramické sousoší Pionýr a Pionýrka před ZŠ v ulici Mládežníků (dnes Brojova) (odstraněno a zničeno) a konečně v roce 1960 legendární svítící keramickou Fontánu s kapry (opět s V. Koukolíčkem a B. Holakovským), která bohužel byla jako neideologická na konci 80.let zničena a nahrazena současnou Rusalkou. Výjimečnou realizací v této době byla velká dekorativní keramická kamna pro restauraci Prazdroj (dnes neexistují). V období normalizace tvořil především klasické nástěnné keramické plastiky a reliéfy a to konkrétně keramické paneu Slabikář/Abeceda pro přístavbu školy v Sibiřské ulici (dnes Habrmanova) (1970) - existuje. Keramickou plastiku pro prodejnu Zahradnických závodů (společně se Svatoplukem Janke) (1973) - zničeno (dnes drogerie Rosmann) , Dlaždice na parteru Městské knihovny (1976) - existuje, Kruhové keramické reliéfky pro restauraci Klas v OD Družba (1980) - zničeno (dnes prodejna vietnamského textilu), plastiku Gambrinus - pro restauraci Západočeských pivovarů (1989) - zničeno (dnes recepce pivovaru Pilsner Urquell). Je autorem též několika pamětních desek. Autor po sobě zanechal mnoho práce a též rozsáhlý archiv, o který stále pečuje jeho manželka Jarmila a provozuje soukromou galerii jeho děl, kterou si mohou zájemci o tvorbu tohoto významného umělce po dohodě prohlédnout.


Literatura a prameny


Trvalý odkaz

http://krizkyavetrelci.plzne.cz/katalog/polozka/100030/ (identifikátor: 100030)