Malíř, ilustrátor, grafik a pedagog Vladimír V. Modrý se narodil 15.1.1907 v Radčicích u Plzně v dnešní Stromkové ulici č.p. 52 jako páté a předposlední dítě dělníka drátovny a topiče Škodových závodů Adolfa Modrého a jeho ženy Marie, rozené Lenkové. V Plzni strávil prakticky celý osobní i tvůrčí život. Malování se věnoval od dětství, vystudoval UMPRUM v Praze u profesorů Hofbauera, Kratochvíla, Špillara a dalších. Mezi dvěma světovými válkami vstoupil do KSČ a v protektorátu se zapojil do odboje, pro tento postoj a politické přesvědčení byl v roce 1939 zatčen gestapem a uvězněn na 10 měsíců a propuštěn byl až po těžkém úrazu kdy začal pracovat v ileaglitě -  vytvářel ilustrace k dílu K. H. Máchy, K. J. Erbena, K. H. Borovského a Lermontova. Při květnovém povstání r. 1945 byl jako člen ilegálního odboje opět těžce zraněn - okupanti mu přostřelili hrudník a bojoval o život. Po válce byl vyznamenám medailí "Za chrabrost".  V roce 1948 kdy ostatní v jeho okolí vstupují do KSČ on z ni naopak vystupuje a pracuje jako odborný učitel na středních školách. V soukromí učí jiné a pozdější významné malíře Miroslava Tázlera a Bronislava Losenického. V roce 1955 se malířství věnuje ve svobodném povolání. Jeho přímočarost, politické postoje i malířský styl, ho vždycky tahli do ústraní. Svůj ateliér měl na Roudné v Keřové ulici č.8.

Na počátku jeho umělecké dráhy jsou groteskní kresby, které přecházejí do monumentálních černobílých kompozic. V padesátých letech vznikají stěžejní díla (Miserere, Čas, Zelený had). V následujícím desetiletí se Modrého tvorba rozbíhá dvěma směry – figurace a rozměrné formáty fantasktní krajiny (se zvířaty, ptáky a lidmi). Navrhoval též gobelíny, ilustroval pohádky, vytvořil Český betlém (obrovský úspěch s ním zaznamenal na výstavě v Praze) nebo tvořil i loutky.  Hlavním tématem mnoho děl ale byla utopie a především postava Dona Quijote vždy provázený Sanchem Panzou. Po roce 1968 se podmínky pro umělcovu činnost stabilizovaly, bohužel autor byl již těžce nemocný, v roce 1972 mu byly amputovány obě nohy a nakonec téměř slepý 6.5.1976 "český Don Quijote" Vladimír V. Modrý umírá umírá v nedožitých 70 letech. Ve stejný rok co se jeho rodné Radčice stávají součástí města Plzně.

Co se týče jeho realizací tak v Plzni je II. patře Českého rozhlasu obraz Husité z roku 1953,  další obraz Meditace (původně ze soukromé sbírky) je možné vidět v čelní stěně studovny Vědecké knihovny města Plzně. Další realizací je nástěnná malba "Svoboda vede lid na barikády" (kopie francouzského malíře Eugéna Delacroixe) která se nalézá v hlavním sále Kulturního domu Peklo, a poslední realizací byly dvě nástěnné malby temperou Ryby a Ptáci v budově jídelny Moskva (dnes U Koně) v Částkově ulici (bohužel tato ojedinělá realizace byla zničena). Freska Husité - výsek z valného houfu - o rozměrech 180x600 cm se bohužel nerealizovala (návrh je v muzeu v Tachově). Další realizace má autor právě v tomto městě a to dvě velké malby v obřadní síni "Plujte s námi" a "Svatba ptáků".

Samostatných výstav měl v životě mnoho, první v roce 1948 v Pivovarském muzeu, poté často v klubech Dominik, ve výstavní síni ČSFU v domu U Červeného srdce ( k 60 a 65 narozeninám), v roce 1973 byla o něm vydána monografie, a těsně po jeho smrti velká výstava k nedožitým sedmdesátinám. Pak dlouho žádná výstava neproběhla a Vladimír V. Modrý upadal v zapomění až v roce 2004 jeho velký kamarád a v té době ředitel Národní galerie v Praze prof. Milan Knížák vytvořil na jeho počest výstavu a při té příležitosti řekl: "Vladimír V. Modrý byl umělec který předběhl dobu". Na vernisáž výstavy přišel i tehdejší prezident Václav Klaus. Další výstava proběhla v rodné Plzni ke 100. výročí umělcova narození a uspořádal ji další známý plzeňský umělec Stanislav Bukovský. Další výstavy následovaly společně s dílem jeho syna Jiřího. Umělecký profesor a publicista Jiří Waage , autor monografie o Modrém ze 70. let 20. století napsal že byl nejorigiálnějším českým malířem všech dob. Na jeho počest složil další významný plzeňský umělec básník Jiří Barborka sbírku "Deset básní pro V.V.M." kde deset významných obrazů Modrého "okomentoval" svými básněmi. 

Vladimír Modrý byl od roku 1948 ženatý s Věrou Modrou, rozenou Herrmannovou, zdravotní sestrou, a na její počest si zvolil do svého jména přídomek "V", protože ho vždycky a za všech okolností podporovala..i finančně.  V uměleckých šlépějích pokračuje jejich syn Jiří Modrý (*1949), který je též malířem