Malíř Jan Wenig se narodil v Mrákově, do rodiny učitele.Poté střídal s rodiči různá bydliště (Měcholupy u Žatce, Osov u Hořovic). Vystudoval II. reálku v Rakovníku, poté podal přihlášku na Vysokou školu architektury a pozemního stavitelství v Praze (1928-1930). Následovala studia na AVU v Praze u prof. Obrovského, paralerně vystudoval ještě filozofickou fakultu. Částečně se věnoval i politice. Poté se dal na dráhu učitele na Slovensku v Rimavské Sobotě jako učitel kreslení, krátce pracoval jako výtvarník ve Vojenském historickém ústavu a konečně od roku 1939 se objevuje v Plzni, kde už zůstane do konce života. Zde působil jako profesor na gymnáziu, po válce jako odborný asistent na Vyšší pedagogické škole v Plzni.

Co se týče aktivní výtvarné činnosti jeho kariéra je velmi bohatá. Ve své kariéře se zaměřoval především na figuru a portrét ale zajímali ho i varieté a akrobati, divadlo, sport a biblické výjevy. Důležitým motivem byl v kontextu jeho díla Don Quijote. Jeho obrazy jsou inspirovány také Slovenskem, kde učil.

Zabýval se též odbornou a publikační činností. Mimo jiné podrobně sepsal a publikoval monografii nejplodnějšího plzeňského sochaře Otokara Waltera mladšího (díky této monografii jsme mohli dílo O. Waltera zpracovat i na těchto stránkách)  a chodského malíře Jana Špilara. Významnou měrou se zasloužil o otevření Masných krámů jakožto Výstavní síně Západočeské galerie.

Z významných realizací v Plzni nutno podotknout především návrh na barevné mozaiky do oken v restauraci Prazdroj (zničeno v 90. letech). Dodnes ale existují sgrafita na obytných domech v Dobřanech a v sídlišti v Lázních Kynžvart. V roce 1963 realizoval společně s L. Topinkou dekorativní stěnu pro hotel Evropa ve Stříbře, s kterým později restauroval sgrafita na plzeňském nádraží Jižní Předměstí.

V roce 1945 se oženil s Marií, rozenou Jandovou, a měli spolu syna Jana a dceru Marii, dnes Jílkovou, která dodnes působí jako tajemnice Unie výtvarných umělců Plzeňské oblasti.

Malíř, pedagog a publicista a jedna z největších osobností plzeňské kulturní scény Jan Wenig zemřel náhle 2.5.1972 ve věku 61 let. Ke 100. výročí narození byla na jeho počest uspořádána v Galerii Jiřího Trnky.