Franta Anýž

Narození

1. 2. 1876, Nová Ves u Rokycan

Úmrtí

8. 10. 1934, Tatranská Polianka

Osobnost Franty Anýže, talentovaného výtvarného umělce, precizního šperkaře, vyhledávaného cizeléra a medailéra, v první polovině 20. století proslulého a vynikajícího uměleckého řemeslníka a posléze zodpovědného a moderního podnikatele v uměleckém průmyslu, je dnes známá snad jen skupině odborníků

Franta (též František) Anýž se narodil 1.2.1876 v Nové Vsi u Rokycan (většina zdrojů nesprávně uvádí rodiště Sv. Dobrotivá - tam byl ale pokřtěn)  jako nejstarší z osmi dětí hutníka Františka Anýže a jeho manželky Benigny, rozené Černé. Vyučil se modelérem, formířem a cizelérem železné litiny v železárnách v Komárově u Hořovic. Pro své nadání byl doporučen ke studiu na Umělecko-průmyslové škole v Praze, kde studoval v letech 1892—1899, nejdříve v ateliéru profesora Celdy Kloučka, Antona Helméssena, Emanuela Kautsche, a dále dekorativních předmětů z kovu u Emanuela Nováka.

Na studijní cestě po Německu a Francii navštívil zejména Norimberk, Mnichov a Světovou výstavu v Paříži. Roku 1901 se oženil s Pavlínou Schnirchovou, neteří sochaře Bohuslava Schnircha, která přinesla věnem do podnikání zásadní finanční obnos a podílela na také na výtvarných návrzích výrobků, zejména osvětlovadel. V letech 1896 - 1900 Anýž bydlel v Rokycanech, kde vedl svou dílnu a při odlévání spolupracoval s železárnou v Komárově. V roce 1902 se spolužákem Prokopem Nováčkem založil nový závod na výrobu odlévaných a tepaných kovových předmětů v Praze. Roku 1910 zakoupil pozemek pro svou samostatnou továrnu v Praze - Holešovicích v ulici U Průhonu. Vystavěl halu se slévárnou, dílnami, výrobnu osvětlovadel, ražebnu medailí, plaket a odznaků. Rozvoj výrobního závodu byl přerušen 1. světovou válkou. V srpnu 1914 musel narukovat na ruskou frontu, kde byl již v zimě zajat. Nakazil se malárií a vzápětí byl jako válečný invalida vyměněn zpět do Rakouska. Koncem února 1918 se vrátil z války a musel se nejprve věnovat vzniklým finančním problémům, neboť na továrně byl vázán dluh 150 000 korun. S pomocí přátel a příbuzných se mu ho podařilo zaplatit. Roku 1926 dokončil Franta Anýž u své továrny na ploše 300 m2 stavbu slévárny, největší ve střední Evropě. Mohl v ní odlévat velké zakázky našich předních sochařů a architektů a takřka všechny významné bronzové plastiky a reliéfy. Ve vlastní tvorbě se zaměřil především na kovotepectví a kovolijectví. Pracoval např. na odlití sarkofágů českých králů a provedení bronzových dveří svatovítského chrámu podle návrhu Brunnera a Španiela. Odlil řadu významných sochařských děl, spolupracoval s předními architekty na vybavení uměleckých staveb. Autor šperků, monumentální a komorní plastiky, dekorativních a liturgických předmětů, medailí a odznaků, osvětlovacích těles aj.

Roku 1932 převedl Anýž firmu na veřejnou obchodní rodinnou společnost a její název změnil na FRANTA ANÝŽ A SPOL. Na jejím řízení a provozu se začali podílel jeho synové i manžel jeho dcery. Jeho zdraví, podlomené válečným onemocněním se začalo zhoršovat ( trpěl zřejmě i Grawes-Basedovovou chorobou)  Nemoci podlehl v sanatoriu v Tatranské Poliance roku 1934.

Továrna a její závody byly po 2. světové válce znárodněny, provozovny Zukov a Napako byly v provozu až do 70. let 20. století. V roce 1991 byla bývalá slévárna a přidružené provozy závodu ZUKOV zcela zrušeny. Dědicové Franty Anýže totiž neměli v rámci restitučního řízení nárok na vrácení majetku, a proto nemohli navázat na přerušenou tradici. 

Výběr nejznámějších prací:

-  odlitek sochy Ukřižovaného Krista na vrcholu Mohyly Míru u Slavkova

-  socha generála Štefáníka se lvem a čsl. státním znakem pro Bratislavu

-  pomník presidenta Wilsona pro Prahu

-  kovové a stříbrné prvky pro Svatovítskou katedrálu, Obecní dům, palác Adria (vše v Praze), v zámku v Rýchorech nebo v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Olomouci

 

Ač se Franta Anýž narodil nedaleko Plzně, a krátce pracoval i v plzeňské Škodovce, v Plzni známe jen málo děl které vytvořil - a to kovové osvětlovací prvky, kandelábry a mříže (dle svých návrhů) do Velkého divadla a také dnes již odstraněnou pamětní desku velkého plzeňského malíře a loutkáře Huga Boettingera.


Přehled děl

Celkový počet děl: 2

Ukázka díla
Ukázka díla