Katalog drobného umění na území Plzně
Mapujeme drobné umění jako jsou sochy, plastiky, mozaiky či drobné sakrální památky.
Jaroslav Chudáček ( 1893-1964) byl umělecký slévač, kovolitec a majitel slévárny neželezných kovů ve Zruči u Plzně.
Slévárna vznikla ve 20.letech 20.století v soukromém domě na adrese Na Výsluní 59.
Způsob slévání bylo formování na syrovo do písku, umělecké odlitky do velmi jemného vídeňského písku typicky tmavě hnědé barvy. Slévárna také měla sušící komoru na odlitky a mostový jeřáb s ručním ovládáním. Tavení se provádělo v kelímkových pecích - zvlášť byla pec na bronz a pec na hliník. Čištění hotových odlitků se provádělo převážně ručně, pro apretaci (úpravy) se používala bruska. Slévárna zaměstnávala maximálně 5 pracovníků.
Z umělecké výroby se zde odlévaly zvony - například zvon v kapličce ve Zruči-Senci (1935), v kapli ve Vochově (1955), velký zvon pro kostel Jana Nepomuckého "U Redemptoristů" v Plzni (1959), pamětní desky ( Pomník obětem II. světové války v Chrástu a Blovicích, Pomník obětem náletu v Plzni na Doubravce). Často spolupracoval se sochařem Aloisem Holubem - pamětní deska Františka Křižíka, pamětní deska obětem II. světové války v Černicích, pamětní deska Josefa Kilbergra ale i menší plastiky pro galerie. Další prací byl znak města Prahy pro vodárny v Podolí nebo socha Boženy Němcové od Karla Pokorného pro Jihlavu.
Po druhé světové válce továrna nezanikla, byla přejmenována na Umělecký kovozávod, slévárna a strojírna J.M.Chudáčka, v padesátých letech přešla pod Ústředí Uměleckých řemesel Praha.
V té době zde pracoval také syn Jaroslava Chudáčka Miloslav (1921-1995). V této době firma dostala velkou zakázku na mosazné trolejové kladky pro Dopravní podniky města Plzně, kterých bylo vyráběno několik tisíc ročně. Z hliníku to byly součástky ručních vrtaček pro n.p. Lekov Blovice, madla na stahování oken do železničních vagonů, různé páčky a lišty nebo držáky ke sporákům. Tyto komerční výrobky dotovaly nerentabilní umělecké odlitky.
Jaroslav Chudáček umírá v roce 1964 a tímto slévárna zaniká, zařízení dlouho zůstává na svém místě až ho v roce 1977 odkupuje Jindřich Kovařík pro svou slévárnu, která se dosud nalézá v Kralovicích.
Celkový počet děl: 4