Alois Holub

Narození

25. 4. 1893, Plzeň

Úmrtí

22. 7. 1954, Rychnov nad Kněžnou

Sochař, výtvarník, pedagog ale též hudebník Alois Holub se narodil 25.4.1893 v Plzni. V roce 1912 maturoval na plzeňském pedagogiu a v té době byl žákem plzeňského sochaře Vojtěcha Šípa. Po 4 letech strávených v rakouskouherské armádě v Uhrách vykonal odbornou zkoušku z kreslení. Po 4 roky byl studentem akademického sochaře Josefa Fojtíka na UMPRUM v Praze, kde se dokonale seznámil s průpravou v práci sochařské v kameni ale zejména v mramoru. Pracoval také ve známé Egermaierově sochařské dílně v Plzni. Od začátku 40. let vytvořil pro Plzeň mnoho reliéfů a ženských aktů, prováděl četné podobizny z bronzu a mramoru. Hlavním znakem jeho díla je čistá realistická tvorba ovlivněná klasicismem. Umělcovy plastiky se vyznačují vynikajícím zvládnutím tělesných proporcí, jež jsou často na hranici technických možností. Byl členem Svazu výtvarných umělců Západočeské kraje,  v roce 1943 vystavoval  společně s malířem Šafaříkem v Plzni. V roce 1945 se zúčastnil spolu s dalšími 49 sochařu soutěže na památník osvobození Plzně Americkou armádou (s realizace nakonec po změnách společenských poměrů v roce 1948 sešlo).

Co se týče jeho veřejných realizací v Plzni je asi nejznámější socha Tanečnice, umístěná ve foyer Měšťanské besedy, (původně ale byla umístěna v hotelu Continental)  kde nahradila původní Alegorii Hudby od Josefa Pekárka, pamětní desky pro pomník Františka Křižíka nebo na pomník padlým v Černicích. Výjimečným dílem je též kopie Plzeňské Madony, kterou vyrobil hned v deseti vyhotoveních. V jiných městech stojí za zmínku pamětní deska hudebního skladatele Stanislava Sudy ve Starém Plzenci nebo pamětní plakety padlým v Sedlci u Starého Plzence nebo ve Škvořeticích. V Praze v bývalém ministerstvu lidové osvěty je dodnes jeho busta skladatele V. Nováka, v Uherském Brodě v muzeu J. A. Komenského je busta tohoto Učitele národů. Jako jediný plzeňský sochař společně s J. Votlučkou byl vybrán do soutěže pro Stalinův pomník v Plzni (ostatní umělci byli z Prahy). Ve volných chvílích též maloval - akvarely, kresby tužkou, pastely, ale i velmi zdařilé portréty - Beethoven, Paganinni. 

Holub byl též vynikajícím houslistou (od roku 1919 až do své smrti byl I. houslistou Hudebního souboru osvětového svazu ) a působil ve slavném loutkovém divadle Josefa Skupy, s kterým byl velkým přítelem i v osobnim životě. Jezdil s nimi i na zájezdová představení po celém světě. V orchestru Městského divadla hrával jako zdatný pianista. Zde se angažoval též výtvarně - navrhoval plakáty pro představení, diplomy a ilustrace k publikacím. 

V roce 1953 ještě stihne v rodné Plzni uspořádat svou samostatnou výstavu. Den před odjezdem do Studánky ještě stihne namalovat poslední dílo - akvarel Bílá lilie. Tři dny před smrtí navštěvuje bohatou obrazovou galerii v zámku Rychnov nad Kněžnou, 22.7.1954 umírá náhle na srdeční infarkt při procházce v lese v lázních Studánce u Rychnova nad Kněžnou, kde to tolik miloval. Alois Holub byl ženatý s Marií Holubovou rozenou Štroblovou a spolu měli dceru Zdeňku. Jeho pozůstalost činila 100 plastik a 70 obrazů a 565 kreseb...

Jeho životním krédem byla Michalangelova slova " Po celý život jako hvězda zlatá, idea krásy nad mou hlavou stála, jí platil každý štětec tah, i úder dláta.... 


Trvalý odkaz

http://krizkyavetrelci.plzne.cz/katalog/polozka/100062/ (identifikátor: 100062)