Katalog drobného umění na území Plzně
Mapujeme drobné umění jako jsou sochy, plastiky, mozaiky či drobné sakrální památky.
Zasloužilý umělec, profesor a pedagog František Koliha se narodil 16. listopadu 1909 v Plzni Josefu Kolihovi a Marii, rozené Adamové. Vystudoval II. reálku (dnes Gymnázium na Mikulášském náměstí), kde se již projevil jeho výtvarný talent a tak další kroky vedly do Prahy na Akademii výtvarných umění kde studoval u profesorů Jaroslava Loukoty a malíře Jakuba Obrovského (autora některých vitráží v katedrále Sv. Bartoloměje, nebo maleb v reprezentativních prostorách Pivovaru.) V roce 1931 získal cestovní stipendium a odjíždí na akademii do Paříže. Po ukončení studií a vojenské službě zakotvil nakrátko v Mělníce, kde vyučoval diskriptivní geometrii a kreslení. Od roku 1934 se natrvalo vrátil do rodné Plzně.
Začal učit na II. reálce (tedy na škole kterou sám vystudoval), dále působil na státním reálném gymnáziu (dnes fakulta ZČU na Klatovské třídě), na jedenáctiletce v Doubravce (dnes gymnázium Luďka Pika) a na škole v ulici Pionýrů (dnes Masarykové gymnázium). Od roku 1960 až do odchodu do důchodu vyučoval na Pedagogické fakultě, na katedře výtvarné výchovy. Mezi jeho žáky patřili takové osobnosti jako keramik Jaroslav Pleskal, malíř Karel Frauknecht nebo herec, spisovatel a režisér Miroslav Horníček, který si vždycky Františka Kolihy velmi vážil a často na něj vzpomínal. Pedagogickou dráhu přerušil pouze v letech 1955-1958 kdy si "odskočil" na Státní projektový ústav pro výstavbu měst a vesnic v Plzni. Zde kreslil návrhy jednotlivých budov nebo obytných souborů - například sídliště Slovany, Doubravka nebo Rokycany. V roce 1969 mu byl za soustavnou pedagogickou a výtvarnou činnost udělen titul zasloužilý umělec.
František Koliha byl členem Svazu západočeských výtvarných umělců, Svazu ČS výtvarných umělců, členem tvůrčí skupiny Kontakt, Pravidelně se zúčastňoval všech členských výstav. Mezi nejvýznamější výstavy, kde představil svoje dílo se jistě řadí Hosté Mánesa v Praze (1942), Výtvarná úroda (1951). V rodné Plzni ke svým sedmdesátinám uspořádal vlastní retrospektivní výstavu ve výstavních prostorech v domě U Červeného srdce. Úvodní slovo k výstavě neměl nikdo jiný než Miroslav Horníček.
Jeho ilustrace se často objevovaly také v časopisech - Hvězda nebo populární dětské Sluníčko, tvořil plakáty na výstavy ( Plzeňské kulturní léto, Československých červený kříž volá aj.). Ve volné tvorbě převažují motivy krajin (obraz Zelená Hora), městské prostředí ( obrazy Prázdná kopule, Jarní trénink), figurální náměty (Artisté, portrét Heleny, Hlava s modrou stuhou, i zátiší ( Zátiší s karafiáty nebo Zátiší s bílou lahví)
Ve volných chvílích se věnoval hudbě, byl aktivním hráčem na violu, měl rád klasickou hudbu, především Leoše Janáčka.
V padesátých letech vytvořil i několik veřejných realizací. Při úpravě Ústředního kulturního domu Peklo (ing. arch Miloslav Volráb) navrhl do foyer sochu alegorie Hudby - dívku hrající na violu, a vitrážové okno pro salonek Osvětové besedy. Nakonec vznikla pouze socha Hudba v trošku jiném provedení (vytvořil Břetislav Holakovský) , a jednoduché vitrážové okno pouze v pískovaném skle. Pro Stříbro navrhl keramickou mozaiku, pro jistý kulturní dům malby na motivy lidových tanců. Ani tyto návrhy nebyly realizovány. V roce 1956 navrhl na průčelí základní školy v ulici Mládežníků (dnes Brojova) (ing. architekt Antonín Kurel) sgrafita na téma školní výchovy, na zahradní průčely jednoduchá sgrafita s květinami. Tato realizace byla dokončena v roce 1957. Ve stejném roce vznikla sgrafita na tehdejší Gymnázium Antonína Zápotockého v Klatovech, na základní škole v Rokycanech a také sgrafita na hudební téma do štítů v obytném souboru v Hrádku u Rokycan.
11. dubna 1985 profesor František Koliha umírá v Plzni ve věku 75 let.
Celkový počet děl: 5