Jaroslav Koukolík ( 10.6.1916 Plzeň - 25.6.1943 věznice Plötzensee ) byl policejní úředník, člen tělovýchovné jednoty Sokol Bílá Hora a člen odbojové organizace Úvod.

Vyrostl v Plzni a stal se policejním úředníkem. V letech 1935 až 1937 a v květnu 1938 sloužil v čs. armádě, z níž byl jako podporučík propuštěn. Byl členem tělocvičného spolku Sokol Bílá Hora a družstva státních zaměstnanců ve vyšší správní službě. Po okupaci českých zemí Wehrmachtem se Jaroslav Koukolík stal v dubnu 1941 vedoucím úředníkem evidence obyvatel města Plzně, ale v červenci 1942 byl pro svůj židovský původ nucen odejít do výslužby. Stal se členem odbojové organizace ÚVOD a od října 1941 provedl na žádost svého známého několik nelegálních policejních registrací a deregistrací pod falešnými jmény pro osoby, které hledalo gestapo pro odbojové činy, vydával nepravé občanské průkazy, potravinové lístky a několik osob u sebe dokonce ukrýval. Dne 12. března 1943 jej „Lidový soud“ odsoudil k trestu smrti za „velezradu napomáhání nepříteli a přípravu velezrady“ spolu s Vojtěchem Rojíkem ( má pamětní desku v Újezdě ) a Karlem Baxou (má pamětní desku v Radobyčicích.) Jaroslav Koukolík byl 25. června 1943 ve věznici Plötzensee popraven gilotinou.

Pamětní desku najdeme na zdi sokolovny na Bílé Hoře a jedná se o jednu z nejméně známých pamětních desek (donedávna nebyla uvedena v žádném seznamu, mapě či knize.)

Deska byla slavnostně odhalena dne 23.6.1946 za účast náčelníka Župy plzeňské a poslance Dr. Šípa, ředitele Sboru národní bezpečnosti Dr. Mainera, pěveckého sboru Sokola Bolevec a orchestru SNB.