Zajímavou zaniklou památkou bývala obřadní síň Nového židovského hřbitova. Byla vystavěna stejně jako hřbitov dle plánů architekta Josefa Farkače v roce 1898 v novorománském slohu a tvořila jakýsi protipól ke kapli sv. Václava od stejného architekta na protějším Ústředním hřbitově.

Jednalo se o budovu o půdorysu 11,5 x 8,2 na výšce 13 m. Stěny byly zdobeny rustikou. Schodiště na západní straně vedlo na krytou terasu. Menší část objektu byla určena pro sarkofág a kazatelnu. Součástí objektu byly prostory pro rabína a kantora. 

Do obřadní síně se vstupovalo dvoukřídlými dveřmi, hlavní prostor zdobila již zmíněná kazatelna a sarkofág. Byla osvětlována třemi okny v apsidě. Uzavřena část obřadní síně měla sedlovou střechu s tříbokou jehlanovou valbou nad apsidou. Ve štítové zdi bylo umístěno okno s půlkruhovou klenbou. Ve vrcholu štítu byla atika, která kryla desku Desatera. Štít končil Davidovou hvězdou. 

Podle židovských pravidel se domů říkalo správně Bejt tahara - Dům očisty. Podle židovské tradice musí být mrtvý odvezen ze svého domu v den úmrtí a nesmí byt v domě ponechán přes noc. Bejt tahara sloužila k rituální očistě těla a oblečení do bílého rubáše. Muž dostává svůj talit (modlitební šál) a tělo je uloženo do prosté dřevěné rakve. Mrtvý leží při očistě na kamenné stolci, tedy sarkofágu. Toto ošetření provádělo sdružení Chevra kadiša. Mrtvý byl pohřben bez šperků a květin. Rovněž hrob nemá být zdoben květinami. Toto pravidlo v současné době není striktně dodržováno. 

Po druhé světové válce se z 3200 plzeňských Židů vrátilo pouze 116. Obřadní síň nebyla bohužel vůbec udržována a v roce 1985 byla navržena demolice budovy v důsledku rozšíření silnice Plzeň - Praha. Demolici provedla firma Stavby silnic a železnic Praha v období od prosince 1988 do ledna 1989. Rozšířená silnice vůbec místo obřadní síně nezasáhla a v současné době je zde stále prázdné místo. Plzeň přišla o jednu velice zajímavou památku.