Na konci 80. let získal Jaroslav Bocker zakázku na plastiku, před tehdy dokončovanou uměleckou školu v Sokolově. Autor vytvořil plastiku Cellistky ( a dítěte který hráčce na cello naslouchá ) z vračanského vápence ( opět v hlavní roli žena -  typická tvorba autora ). Plastika byla osazena na místo, ale škola nebyla po změně poměrů v roce 1989 nikdy dokončena. Když hrozilo, že plastika bude zničena nebo odvezena neznámo kam, manželé Bockerovi si plastiku zakoupili zpět do svého vlastnictví a dnes krášlí zahradu jejich domu (a autorova ateliéru) v Plzni na Valše. Autor by si přál aby tato socha našla nějaký veřejný prostor, například před nějakou jinou uměleckou školu, kam by se se svým motivem velmi jistě hodila. Jak sám autor, který je velkým detailistou a rád svá díla chce mít co nejlepší uvedl, že ještě by plastiku drobně změnil, protože chlapec je vytesán bos, cellistka má ale boty...