Při poválečné rekonstrukci Hlavního nádraží v Plzni, které bylo na konci války těžce poškozeno bombardováním byl mimo jiné přizván i celkem neznámý ale velmi zručný malíř a sochař, rodák ze středočeského městečka Načeradec Milan Halaška. Měl za úkol do třech lunetových kartuši navrhnout štukolustro výzdobu. Původně se v těchto lunetách nalézaly nápisy s městy odkud je možné se z Plzně dostat vlakem. Milan Halaška navrhl do levé lunety alegorií pivovarnictví - pivovarský znak, letopočet se založení měšťanského pivovaru a trojici kde žena drží chmelový věnec, prostředni muž korbel piva a další hraje na dudy. Do pravé lunety další symbol Plzně tedy alegorií hutnictví a slévárenství. Hlavní prostřední luneta byla nejvíc poplatná době tedy alegorie života v míru - hrající si dítě, žena s košíčkem úrody a ústřední trojice muž - intelektuál s knihou, žena a muž držící rudý prapor. I přesto zde nenajdeme žádné "komunistické" symboly. Milana Halaška poté ještě v Praze vytvořil vitráže do kostel v psychiatrické léčebně v Bohnicích a velkou mříž do haly ČVUT v Praze Dejvicích. Poté emigroval do Švédska do Stockholmu kde se stal vyhledávaným sochařem a na řadě míst Švédska můžeme najít jeho práce. Mnoho děl vytvořil i se svou ženou Evou, rozenou Krskovou. Jejich syn Martin Halaška pokračuje v práci umělce a je dnes ve Švédsku známým textilním výtvarníkem a fotografem.