Katalog drobného umění na území Plzně
Mapujeme drobné umění jako jsou sochy, plastiky, mozaiky či drobné sakrální památky.
Sv. Jan Nepomucký u nás sochařsky zcela jistě nejvíce zobrazovaný světec, kterého ovšem známé s klasickými atributy - křížem, pěti hvězdami a držící palmovou ratolest. V Křimicích ovšem najdeme úplně jiné zobrazení tohoto světce a to v pozici když uděluje žebrákovi almužnu, což symbolizuje světcovu štědrost.
Socha pochází jako většina dalších křimických soch od významného sochaře Lazara Widemanna a byla dokončena v roce 1742. Donátorem sochy byl zřejmě někdo ze šlechtického rodu Vrtbů. Původní umístění sochy bylo na dřevěném mostě přes náhon směrem na Radčice, kde byla při stavbě nového současného kamenného mostu v roce 1915 odstraněna a deponována v areálu zámku. V roce 1970 byla s ostatními deponovanými sochami převezena ke kostelu na Horničce do exteriéru k ohradní zdi. Zde odolávala nájezdu vandalů a zubu času až byly roce 1983 oběma figurám sousoší uraženy hlavy a v roce 1988 socha stržena na zem. Zde čekala na restaurování.
Ledy se pohly v roce 2024 kdy se starosta Krřmic Vít Mojžíš, který se o "svou" městskou část příkladně stará a nejsou mu lhostejné ani kulturní památky, sešel s majitelem sochy (a majitelem zámku) Vladimírem Lobkowiczem, že si torzo sousoší převezme do majetku města Plzně a nechá ho zrekonstruovat. O to se postarala Správa veřejného statku, která se stará i o ostatní sochy na veřejném prostranství. Opravu provedl známý kamenosochař a restaurátor pan BcA Petr Círl a dozor z Národního památkového ústavu držel pan PhDr Viktor Kovařík. Socha tedy byla po 111 letech vrácena téměř na stejné místo na travnaté prostranství za mostem po levé straně směrem k zámku.
Teď podrobnější popis tohoto zajímavého sochařského díla: výška sochy je 153 cm, podstavce 137 cm, celek 290 cm.
Hranolový sokl má okosená nároží, jejichž horní část zdobí vystupující voluty s girlandami. Stěny soklu člení vystupující plastické obdélné výplně, v horních koncích konkávně probrané. V čelní straně soklu ve výplni tesaný nápis (chronogram udává datum 1742):
ERECTA / EST HAEC/ STATVA / IN SIGNVM / DEBITAE / PIETATIS / EX IGNITIS / SVSPIRIIS / ET VOTIS
Do češtiny možno přeložit jako :
Tato socha byla postavena na znamení povinné úcty za horoucích vzdechů a slibů
Celek je postavený na velice nízkém plintu vysekaným do podoby stylizovaného skaliska. Světec stojí na levé noze, pravá je mírně vykročena. Oděný v obvyklý kanovnický šat (klerika, rocheta a kožešinová pláštěnka s malou kapucí, sepnutá na prsou svázanými šňůrkami s třapci). Levá pokrčená ruka drží kříž, který leží na prsou světce. Pravou rukou volně předsunutou před tělo podává žebrákovi almužnu. Hlavu pokrývá biret, tvář je vousatá. U levé nohy světce žebrák, klečící na pravé noze a opírající se o berlu v levém podpaží. Žebrák bez oděvu, pouze s částí zřasené draperie kolem beder. Pravá paže je ohnutá v lokti vzhůru a ruka přijímá almužnu. Tvář pokryta hustým neupraveným plnovousem, hlava mírně zakloněna a pohled směřuje vzhůru na světce.
Nejznámější sochu sv. Jana Nepomuckého udělující almužnu najdeme v Praze u kostel sv. Ducha v Dušní ulici, kterou v roce 1725 vytvořil slavný sochař František Maxmilián Brokoff. Křimická socha je tedy o pár let mladší ale kvalitou se Brokoffovu dílu jistě vyrovná.