Historie sošky a kostela Nejsvětějšího jména Ježíš v Plzni, známého jako kostel U Ježíška, je úzce spjata s měšťanskými rody a barokním kultem Pražského Jezulátka

Než vznikl dnešní kostel, stávala na místě obyčejná hranolová kaple, pravděpodobně v pozdně gotickém slohu. Tato stavba je zachycena již na Willenbergově vedutě Plzně z roku 1602. Dnes tato nejstarší část tvoří předsíň kostela.
První zdokumentovanou přestavbu (1745–1746) nechal provést plzeňský primátor Petr Pavel Helffer. Projekt realizoval stavitel Matěj Ondřej Kondel, který k původní kapli přistavěl čtvercový presbytář. V této době vznikla i fresková výzdoba od Františka Julia Luxe. Rozšíření v 19. století (1806–1807) provedla rodina plzeňských zvonařů Pernerů, která areál později vlastnila. Architekt Anton Barth přistavěl k barokní kapli novou loď, čímž se celková dispozice změnila na půdorys ve tvaru písmene L. Fasáda získala klasicistní vzhled.
Po období úpadku ve 20. století byl kostel v žalostném stavu. K jeho znovuzrození došlo až po roce 2001 díky iniciativě spolků a architekta Jana Soukupa.

Primátor Petr Pavel Helffer byl hluboce zbožný člověk a nechal se inspirovat šířícím se kultem zázračné sošky Pražského Jezulátka. Právě tento trend určil zasvěcení kaple, pro kterou Helffer pořídil kopii této sochy. Soška Ježíška, vysoká přibližně 40 cm, byla umístěna v zasklené skříni na hlavním oltáři. Původní kopie byla později nahrazena. V inventáři se uvádí, že až do začátku 30. let 20. století stála na oltáři socha Ježíška zhotovená v roce 1889 v Tyrolsku.
S Jezulátkem souvisí i tradice Lábkova pošumavského betléma, který byl v kostele vystaven a k jehož obnově se dnes využívají staré fotografie.

Spolek Vršíček (předtím Spolek pro obnovu památek Rokycanska a okolí) se postaral o znovuzrození kostela, ale nyní již není činný. Dnes kostelík "provozuje" Biskupství plzeňské. Zvoníkem je Pavel Kozák, který napsal o místu obsáhlou bakalářskou práci viz. Literatura.