Hřbitov v Radčicích byl založen v roce 1939, jedná se tedy o jeden z nejmladších plzeňských hřbitovů. Stavba začala na jaře téhož roku a slavnostně dokončen a otevřen v červenci 1939. Stavbu provedl stavitel V. Jílek na pozemcích, které byly zakoupeny od místních občanů Barbory Jílkové a Josefa Peloucha. Prvním pohřbeným občanem se stala pětašedesátiletá Barbora Hauerová, manželka zedníka Jana Hauera z Radčic č.p. 37.

V rohu v pravo od vrat stojí hřbitovní kaple dnes používána jako márnice a zázemí Správy hřbitovů a krematoria města Plzně. Stavba má plochou střechu s věžičkou a zvonem. Uvnitř jsou dvě místnosti - původní márnice a pitevna. Zvonek kaple, který zde byl zavěšen až v říjnu 1945, je zvonem vzácným - s letopočtem 1721 a latinským nápisem Sit Nomen Domini Benedictum což je volně přeloženo jako Buď jméno Páně požehnáno. Zvon měl být roztaven pro válečné účely a také byl i odvezena až do pražské Libně, ale zde byl zachráněn potopení na dno Vltavy a vytažen z vody až po válce. Původně býval v kapličce Panny Marie na návsi, kde je dnes zvon nový a zakoupila ho selka z Radčic Anna Jílková ze statku č.p.27 a nechala zavěsit těsně po válce. V kapli je dodnes.