Pomník Františka Nohy

Kategorie

Pomníky

Materiál

žula

Autor

Vojta Šíp (návrh), Václav Loukota (realizace)

GPS souřadnice

49.747042, 13.433537

Rok

1920

Adresa

Ústřední hřbitov

Přístupnost

přístupno v provozních hodinách (v době otevření Ústředního hřbitova)

Městský obvod

Plzeň 4, Doubravka

Fotografie díla
Autor/zdroj: Daniel Jahn, © CC-BY-SA 4.0
František Xaver Noha ( 2.12.1894 Dobřany - 29.5.1918 Rumburk )

František Noha byl dělník-soustružník Škodových závodů, voják - desátník Rakousko-Uherské armády a především vůdčí osobnost Rumburské vzpoury

Narodil se v Dobřanech, za 1. světové války narukoval do vojenské služby a brzy upadl do ruského zajetí. Po návratu do Čech v dubnu 1918 byl, jako mnoho jiných navrátilců, přidělen do Náhradního praporu 7. střeleckého pluku, který měl posádku v Rumburku.

Již zde se jako u jiných útvarů projevoval při všeobecné vojenské a ekonomické situaci těžko snesitelný hlad umocněný ještě nepořádným vyplácením žoldu. Nespokojenost u vojáků byla velká a projevilo se to i v neochotě k plněním někdy nesmyslných rozkazů. 

Byl to právě desátník František Noha, který líčil otevřeně a s nadšením jakousi vzpouru maďarských navrátilců, jak v Rusku prožívali revoluci a jak odvážně šli za změnou společenským poměrů. Strhnul na sebe pozornost velkého množství nespokojenců ve svém okolí, kdy jeho hlavní tezí bylo: "Fronty se zhroutí a bude konec války, dojde-li k vnitřní revoluci a padne-li rozhlodané zázemí. Všichni 21.máje pojedeme na dovolenou" 

A opravdu, 21.5. vypověděli vojáci sedmé čety výše uvedeného pluku poslušnost. Byl k tomu i další důvod - dostali nový rozkaz kdy denní dávka chleba se snižuje na polovinu. Vojáci se dožadovali chleba a žoldu, ale byli německým hejtmanem tvrdě odmítnuti. Došlo ke vzpouře kde hlavním strůjcem byl právě Noha a k němu se přidal Václav Kovář z Prahy-Košíř. Zmocnili se střeliva, ozbrojili se puškami a v zápětí se k nim přidal Stanko Vodička z Lobez. V plánu byl pochod z Rumburka přes Českou Lípu, Mladou Boleslav až do Prahy a ve spojení s obyvatelstvem a dalšími vojenskými jednotkami skončit válku.

Bohužel plán úplně dle představ nevyšel. Sice vyšlo do boje kolem tisícovky rebelujících vojáků, zmocnilo se Rumburku a došlo i k menším úspěšným střetnutím, ale u České Lípy nakonec povstalci proti přesile podlehli po zoufalém boji. 

V Rumburku a České Lípě poté vznikly speciální vojenské soudy. František Xaver Noha, Stanko Vodička a Václav Kovář byli 28.5 odsouzeni k trestu smrti a hned druhý den nad ránem rozsudek vykonám zastřelením. Poté bylo popraveno dalších sedm hrdinů, ostatní byli dlouho vyslýchání a uvězněni k mnohaletým trestům v Malé pevnosti v Terezíně.

Hned 28.10.1918 na den vyhlášení samostatné Československé republiky bylo téměř tři sta českých vzbouřenů vysvobozeno a v dubnu 1919 byly v Rumburku slavnostně vyzviženy ostatky Nohovy, Vodičkovy i Kovářovy a s vojenskými poctami pohřbeni na hřbitovech ve svých domovech. 

Rumburská vzpoura byla jedním z mnoha vzpour v roce 1918 na území Rakouska-Uherska. I když byla vzpoura potlačena i přesto přispěla k rozkladu zemí Habsburské monarchie.

Pomník byl odhalen v roce 1920 a jedná se o jednoduchý žulový kámen v horní části s vytesanou ležící postavou se zavázanými oči, s fotografií Nohy jako vojáka a s textem:

Františku Nohovi

průkopníkovi svobody a pravdy

Plzeňská veřejnost

nar. 2.12.1894 zemř. 29.5.1918

autorem návrhu pomníku je Vojta Šíp, v kameni provedl František Loukota

pozice hrobu: oddělení 48A

Osobnost Františka Nohy ještě připomíná ulice na Slovanech (pojmenována v roce 1935), pomník Hrdinům Rumburských před Benešovou školou na Doudlevecké třídě od Josefa Šípa z roku 1933 a také ho přípomínala pamětní deska v Koperníkově ulici, v 90. letech odzicená.


Soubory děl

Dílo je součástí následujících souborů děl: Ústřední hřbitov


Trvalý odkaz

http://krizkyavetrelci.plzne.cz/katalog/polozka/2634/ (identifikátor: 2634)