V architektuře jsou atlanti sochařsky ztvárněné mužské postavy, které slouží jako nosné prvky a nahrazují tak sloupy, pilíře nebo pilastry. Termín pochází z řecké mytologie, kde byl Titán Atlas odsouzen nést na svých ramenou nebeskou klenbu. 

Atlanti jsou často zobrazeni, jak s námahou nesou těžké břemeno (např. kladí, balkon nebo římsu), což zdůrazňuje jejich sílu a symbolickou funkci.

Ženským protějškem atlantů jsou karyatidy, které na rozdíl od atlantů obvykle stojí vzpřímeně a klidně.

Ačkoli první známé příklady pocházejí z antického Řecka (např. chrám Dia Olympského v Agrigentu na Sicílii z 5. století př. n. l.), atlanti nebyli v antice příliš rozšíření. Jejich popularita výrazně vzrostla v období manýrismu, baroka a později i v 19. století během klasicistních obrození.

Kromě praktické nosné funkce mají atlanti silný symbolický význam, reprezentují sílu, vytrvalost a často i podřízenost, což odráží společenské a umělecké hodnoty dané epochy. 

Atlanty v Plzni najdeme na Americké třídě, na Roudné, v Koperníkově ulici a kdysi bývaly i na zbořeném domě na Letné. Karyatidy tedy ženská obdoba Atlantů se v Plzni vyskytují ve Velkém divadle a na zámku v Křimicích. Tyto konkrétní byly v roce 1972 kompletně restaurovány sochařem Ladislavem Fládrem.