Vítězslav Löw původem z Velichova na Karlovarsku byl nejdříve obchodním cestujícím, později spolumajitelem firmy Wedeles a Löw, která provozovala hlinkový důl v Horní Lukavici. S manželkou Irmou měli jediného syna Hanuše, který chodil k nám na gympl na Mikulášské. V listopadu 1939 se k nim přistěhovala jeho sestra Elsa s manželem Josefem Möschelem, cihlářským mistrem z Lesova u Karlových Varů. Oba nejen že nové moci v obsazeném pohraničí nevyhovovali "rasově", byli navíc i členy německé sociálně demokratické strany. Hanuše po začátku okupace z gymplu vyhodili, jezdil pracovat do kaolinky v Horní Bříze. V lednu 1942 byla celá rodina deportovaná do Terezína a v květnu 1944 ve třetí vlně transportů do tzv. terezínského rodinného tábora do Birkenau. Maminka Irma v Birkenau zahynula, otec Vítězslav a syn Hanuš byli odesláni do pobočného osvětimského tábora Blechhammer (Blachownia Śląska). Otec Vítězslav brzy zeslábl, neprošel selekcí a byl v Birkenau zavražděn. Hanuš dál dřel v továrně na letecký benzín, v prosinci roku 1944 dostal zápal plic a byl poslán na marodku, odkud se mu s ještě dvěma dalšími českými vězni povedlo utéct. Během dramatického útěku je chvíli schovávali mniši v jednom z krakovských klášterů, přešli frontu, padli do rukou ruské politické komisařce, také židovce, která jim dala jídlo a šaty, v tuhém mrazu ušli 400 km až do Popradu, kde se připojili k východní armádě Ludvíka Svobody, zúčastnili se několika bojů, z armády byli propuštěni na podzim 1945. Celá Hanušova rodina byla vyvražděná, do Plzně už se nevrátil, změnil si příjmení na Lamač, a protože byl mimořádně jazykově nadaný, začal pracovat pro firmu Canadian Comercial Enterprises, britskou pobočku Baťových závodů. Oženil se s Kitty Zantnerovou, s níž se seznámil v Terezíně a po válce se štastně sešli. V únoru 1948 po uchvácení moci komunisty byl britský šéf pražské pobočky obviněn ze špionáže, kancelář zavřeli a Hanuš hned druhý den seděl v rychlíku do Holandska. Manželce Kitty se podařilo odjet později díky mamince, která se provdala do Dánska. Oba mladí manželé chtěli pryč z Evropy, pryč od nácků, komančů, přihlížejících a vůbec "velkých dějin". Na parníku Mercy odpluli do Chile. "Hned se nám tu zalíbilo, našli jsme krásnou zem evropského stylu a přátele a známé." V roce 1952 Kitty s nemocným srdcem a oslabená lágry zemřela, Hanuš se později znovu oženil s chilskou Němkou Evou Rosenbergovou. Utíkali ještě jednou, po zkušenostech z Evropy odešli po zvolení prezidenta Allendeho do kanadského Vancouveru a do Chile se vrátili, až když syn Miguel v Kanadě vystudoval.

Monika Stehlíková