Jan Sladký Kozina (10. září 1652 Újezd u Domažlic – 28. listopadu 1695, Plzeň ) byl sedlák a zemědělec, ale především vůdce Chodů a legendární postava našich dějin

Narodil se v Újezdě u Domažlic Anně Havlovic a Janu Kozinovi staršími, ve statku zvaném Kozinův, proto v jeho příjmení najdeme tento přídavek. Chodové jako hrdý národ požívali určitá privilegia a výhody když střežili po staletí hranice, ale to se vše změnilo po době pobělohorské po nástupu Habsburků k moci. Když Ferdinand II. postoupill jedenáct privilegovaných chodských vsí pod správu Wolfovi Vilémovi Lamingerovi z Albenreuthu, otci pozdějšího Lomikara, vypuklo velké povstání a revolta, Chodové byli pozatýkáni a ten nejvýřečnější, Kozina, v Plzni dne 28.11.1695 popraven.

Bájná věta kterou známe z Jiráskových Psohlavců:

" Lomikare, Lomikare, do roka a do dne my dva sejdeme se před súdní stolicí boží. Hyn sa hukáže, kdo z nás"

Tak ta samozřejmě nikdy nezazněla a sám Lomikar Kozinu přežil pouze o jedenáct měsíců.

Jan Sladký Kozina byl ženatý s Dorotou Pelnářovou a měli spolu šest dětí.

Pamětní desku najdeme v areálu Plzeňského pivovaru na místě kde stávala kaple Panny Marie Cellské, též kaple Ginterova. Na desce najdeme tento nápis: 

Na tomto místě naposledy odpočíval před popravou bojovník za svobodu a  práva Chodů 

Jan Sladký Kozina 28. listopadu 1695

Pamětní deska s tímto pozlaceným textem a reliéfem chodského psa byla slavnostně odhalena 5.5.1960. Každý rok u desky pořádá Klub Českého pohraničí pietní akt jako vzpomínku na tohoto velkého hrdinu. 

Kozinu ovšem v Plzni připomínají ještě sochy na Světovaru, na Klatovské třídě a v Křimicích v obou případech dokonce dvě, další v Božkově, kříž na místě popraviště, zvoneček u portálu radnice, na který se zvonilo kdyz Kozinu vedli na popraviště. V Plzni najdeme i Kozinovu ulici a je též vyobrazen v proluce na malbě Theatrum Mundi. Kdysi bývala ve městě i Kozinova kasárna či známý bufet U Koziny.