Keramik František Pavlas často při realizacích v architektuře spolupracoval s architektem Miloslavem Hrubcem nebo Klementem Štíchou. Vytvořili řadu keramických reliéfů pro již zaniklé výstaviště EX Plzeň nebo pro zbouraný Dům kultury v Plzni. V normalizačních letech byli umělci ve svazu rozděleni na tzv. MSGR (malíře, sochaře, grafiky a restaurátory) a UP (užité a propagační grafiky a průmyslové designéry). Každou skupinu posuzovala samostatná ideová komise. V sekci užitého umění mnohdy prošly návrhy, které by byly malířům nebo sochařům zamítnuty.

V užitém umění druhé poloviny 20. století se proto mnohem častěji můžeme setkat s „odvážnějšími“ realizacemi, inspirovanými tendencemi současného moderního umění. Díky cestám do zahraničí na konci šedesátých let se František Pavlas, seznámil s tvorbou italských nebo španělských sochařů (Fontana, Chilida) a začíná v monumentálních realizacích ustupovat od popisného projevu k abstrakci, s využitím jednoduchých geometrických tvarů, jak můžeme vidět i na této reliéfní stěně. Nejvíce se tento vliv projevil v jeho volné tvorbě, ačkoli jako keramik jistě překročil pole vymezené užitému umění a přešel na pole sochařské. Tato reliéfní stěna, kterou najdeme na Borech na budově policie, je opatřena v pravém dolním rohu signaturou autora.