Pamětní desku najdeme v patře sokolovny na čestném místě na chodbě. Připomíná padlé členy Sokola Skvrňany.

Deska byla po válce odlita ve Škodovce a jejím autorem je Karel Kejmar, který navrhl i jiné pamětní desky do různých škodováckých provozů. Zde pouze obměnil vnitřek trnové koruny a zasadil zde znak Sokola. 

Na pamětní desce je tento text: 

Nezapomeneme Vašich obětí za svobodu 1939 - 1945.

Antonín Eminger ( 25.8.1891 Slaný - 23.8.1940 Plzeň)

Antonín Eminger pocházel ze Slaného ale již jako dítě se přestěhovali do Plzně, bydlel v dnešním Slovanském údolí č. 20. Vyučil se soustružníkem a byl zaměstnán ve Škodovce. Za první světové války byl vojákem ve frontě. Mimo jiné byl pilným cvičencem, a postupně i náčelníkem sokolské jednoty ve Skvrňanech, od roku 1938 starostou.  Po březnu 1939 byl majorem Metlickým, pracovníkem organizace Obrana národa, pověřen Emingerův syn Rudolf zpravodajskými úkoly. Ten si mimo jiné přivzal ke spolupráci i svého otce Antonína, který se pak uplatnil ve zpravodajství Obrany národa zbrojními informacemi ze Škodovky. Dalšm druhem činnosti bylo též shromažďování zbraní, střeliva a trhavin. Spolupracoval též s níže uvedeným Bohumilem Pytlíkem a se starostou nýřanského Sokola Václavem Koutským, který byl vedoucím díly v Zieglerově dolu. Odbojová činnost byla prozrazena nešťastnou náhodou při motocyklové havárii spojky. Mezi prvními zatčenými byl i Antonín Eminger a jeho syn Rudolf. Při výsleších na plzeňském gestapu byl bit a krutě mučen a na následky zranění zemřel v plzeňské nemocnici. Pohřben je na hřbitově ve Skvrňanech. Je po něm pojmenována i ulice, na jejíž adrese je i tato sokolovna

Josef Koubek ( 18.12.1913 Plzeň - 9.5.1945 Terezín)

Škodovácký dělník, pracoval ve zbrojovce, ale s kolegy se snažil práci sabotovat, protože zbraně byly určeny pro nacisty. V listopadu 1944 byl zatčen a uvězněn v Terezíně, zemřel na sklonku války na tyfus, pohřben je také v Terezíně

Antonín Pytlík (13.8.1898  Plzeň - 20.5.1943 Berlín)

Štábní kapitán, místopředseda Sokola Skvrňany - za přípravu, velezradu a vlastizradu byl odsouzen k trestu smrti a v Berlíně popraven. Pohřben je na hřbitově ve Skvrňanech

Štrunc Emil (20.12.1887 Mirošov - 29.1.1942 Osvětim)

Sokolský činovník, organizátor sportovních akcí Emil Štrunc se narodil 20.12.1887 v Mirošově (okres Rokycany). V některých pramenech je uváděno rodiště Skvrňany, tam se rodina přestěhovala těsně po narození malého Emila. Vyučil se typografem a dlouhá léta působil jako vedoucí tiskárny v Plovární ulici v Doudlevcích. V roce 1905 byla ve Skvrňanech založena Jednota sokolská kde Štrunc začal cvičit a později se díky výborným organizačním schopnostem stal náčelníkem jednoty a vedoucím okrsku. Po odchodu tehdejšího župního náčelníka Jaroslava Táborka v roce 1914 se stává náčelníkem on, po vzniku republiky v roce 1918 velitelem sokolských stráží. V té době bydlel v tehdejší Tyršově ulici, dnes objekt TJ Škoda. 

Jak již bylo řečeno byl výborným organizátorem sportovních akcí - tvůrcem sletů, pódiových cvičení atd. Na IX. Tyršovo všesokolském sletu v roce 1932 v Praze se jeho tým stává vítězem v prostném cvičení mužů. O první "protektorátní" neděli při příležitosti konání župní cvičitelské školy náčelníků vystupuje s projevem, že všichni splní národní a sokolskou povinnost se bránit proti nacistickému nepřiteli. Výslovně zde zdůraznil že to jistě bude stát oběti na životech... Bohužel brzy došlo na jeho slova: mezi členy Sokola došlo o k ohromným ztrátám na životech. 

Sokolové konali tajné peněžní sbírky, vykonávali protinacistickou zpravodajskou činnost, shromažďovali zbraně, zřizovali bojová družstva. V polovině všech plzeňských tělocvičných jednot se najde alespoň jedna oběť, která byla za války umučena.

První hromadné zatýkání sokolů začalo hned 1.9.1939. Po rozpuštění Sokola nacisty je důležité datum 7. a 8. října 1941, kdyby byli zatýkáni vyšší sokolští funkcionáři - mezi nimi i Emil Štrunc. Byl odvezen do Malé pevnosti v Terezíně. Po několika měsících byl odvezen do vyhlazovacího tábor v Osvětimi kde byl 29.1.1942 umučen.

Osobu Emila Štrunce připomíná  také pamětní deska na schodišti v Plovární ulici 18, kde byl vedoucím tiskárny. stejně tak na pamětní desce (opět od Josefa Šípa) která se nalézá v sokolovně ve Štruncových sadech, které byly ihned po osvobození v roce 1945 po něm pojmenovány.

Osud Emila Štrunce se stal symbolem mnohých sokolských obětí v Plzni a západních Čechách