Katalog drobného umění na území Plzně
Mapujeme drobné umění jako jsou sochy, plastiky, mozaiky či drobné sakrální památky.
Jan Sladký Kozina (10. září 1652 Újezd u Domažlic – 28. listopadu 1695, Plzeň ) byl sedlák a zemědělec, ale především vůdce Chodů a legendární postava našich dějin
Narodil se v Újezdě u Domažlic Anně Havlovic a Janu Kozinovi staršími, ve statku zvaném Kozinův, proto v jeho příjmení najdeme tento přídavek. Chodové jako hrdý národ požívali určitá privilegia a výhody když střežili po staletí hranice, ale to se vše změnilo po době pobělohorské po nástupu Habsburků k moci. Když Ferdinand II. postoupill jedenáct privilegovaných chodských vsí pod správu Wolfovi Vilémovi Lamingerovi z Albenreuthu, otci pozdějšího Lomikara, vypuklo velké povstání a revolta, Chodové byli pozatýkáni a ten nejvýřečnější, Kozina, v Plzni dne 28.11.1695 popraven.
Bájná věta kterou známe z Jiráskových Psohlavců:
" Lomikare, Lomikare, do roka a do dne my dva sejdeme se před súdní stolicí boží. Hyn sa hukáže, kdo z nás"
Tak ta samozřejmě nikdy nezazněla a sám Lomikar Kozinu přežil pouze o jedenáct měsíců.
Jan Sladký Kozina byl ženatý s Dorotou Pelnářovou a měli spolu šest dětí.
Jednu z prvních Kozinových soch najdeme také v Křimicích a to na usedlosti č. 9, které se od nepaměti říkalo U Kolářů, ale dneska mu neřekne nikdo jinak než "Kozina". Při přestavbě v roce 1907 sem byla vsazena socha Koziny s čakanem a chodským psem. V roce 2012 byla tato budova včetně sochy rekonstruována.
Kozinu ovšem v Plzni připomínají ještě sochy na Světovaru, dvě na Klatovské třídě a v Křimicích je ještě další socha, pak v Božkově, pamětní deska v pivovaru, kříž na místě popraviště, zvoneček u portálu radnice, na který se zvonilo kdyz Kozinu vedli na popraviště. V Plzni najdeme i Kozinovu ulici a je též vyobrazen v proluce na malbě Theatrum Mundi. Kdysi bývala ve městě i Kozinova kasárna či známý bufet U Koziny.