Křížky a vetřelci

Šlo o jednu z nejslavnějších světových výstav, kterou navštívilo přes 42 milionů lidí. Výstava reflektovala a nastavila trendy, které udávaly tón i následující desetiletí a její ozvěny např. v designu jsou patrné dosud. Výstava byla velmi úspěšná i pro československé zástupce. Československý pavilon byl oceněn jako nejlepší v silné mezinárodní konkurenci. Tzv. bruselský styl je populární i dnes.

Velké množství děl, které vzniklo pro výstavu se vrátilo zpět do Československa a putovalo několik následujících let po výstavních sálech československých měst. Mnohdy díla v městech a městečkách zůstala, aby se úspěch bruselské výstavy rovnoměrně rozptýlil po celém Československu. V roce 1959 (8.9.-4.10.) se v Plzni na Výstavišti konala výstava "Československo v Bruselu", a tak i v Plzni můžeme na díla z bruselského Expa narazit. Tančící skleněné figurky od Miroslava Klingera lze spatřit v Městské knihovně. Tapiserie Československá lovná zvěř je v depozitu Západočeského muzea naproti tomu dřevěná socha Děvče s košíčkem je dnes ve sbírkách Západočeské galerie.

Nejpohnutější osud však měl soubor sedmi soch bývalých žáků Prof. AVU Jana Laudy ze vstupní haly československého pavilonu, které se postupně dostaly přes Karlovy Vary, Brno, Prahu, Bratislavu, Kyjev až do Plzně. Nyní fragment tohoto souboru děl lze spatřit na střelnici v Lobzích.

Z původní kolekce sedmi soch, lze uvidět v Lobzích už pouze tři díla. Některá zanikla při povodních, to poslední si v roce 2016 odvezl sám autor, poslední tehdy žijící bruselský sochař Josef Klimeš (*1928), aby ho mohl restaurovat a znovu a důstojněji vystavit. Bohužel plánovanou výstavu a restauraci díla už nestihl dokončit. Zemřel na začátku roku 2018.

Soubor sedmi soch nesl název „Základní kameny socialismu“. A ačkoliv název jasně odkazuje na minulý režim, podařilo se vytvořit špičková umělecká díla. Za plastické symboly základních článků československé ústavy získali sochaři dokonce ocenění Grand Prix EXPO 58.

Sami sochaři díla dlouho považovali za ztracená a o jejich plzeňském stanovišti neměli ponětí. Jiří Bíma, autor sochy Každý má právo na lékařskou péči, sochy v 60. letech usilovně hledal, dokonce i v Plzni, ale na tehdejší periferii Lobzy se nedostal. Bruselské sochy tak znovu uviděl tehdy už jen poslední žijící autor Josef Klimeš, který se o nich dozvěděl až v roce 2015.

Sochy získala Plzeň jako projev díků za podíl škodováckých inženýrů a dělníků na bruselské výstavě. Škodovka nebo tehdy spíše Závody V. I. Lenina dokonce také získaly Velkou cenu z Bruselu, a to za vodorovnou vyvrtávačku WD200.

V Unhošti na náměstí je kamenná kopie figurální části sochy Každý má nárok na vzdělání osazená sem pravděpodobně v roce 1960.

Torzo souboru soch bývalých žáků Prof. AVU Jana Laudy ze vstupní haly československého pavilonu je od roku 2018 k vidění ve dvoře Depa 2015.

(AH)