Smyslem pouti je zpravidla uctít stopy zázraku, který se zde udál, poprosit Boha či světce o uzdravení, případně za takové zázračné uzdravení poděkovat nebo skrze namáhavou cestu provést pokání či obětovat tuto námahu Bohu

Je třeba dělat rozdíl mezi poutěmi, které se konaly u většiny kostelů a poutními místy, kterých je dalece méně. Kostel vysvěcený určitému svatému měl každý rok svoji pouť, a to v daný den na svátek svatého. Největší poutě bývaly v Plzni u kostela sv. Jiří, kde přetrvaly dodnes. Ale pozor kostelík sv. Jiří není sám o sobě poutním místem.

Nejuctívanější zázračnou sochou Plzně je bezesporu opuková soška Panny Marie v kostele sv. Bartoloměje - tzv. plzeňská Madona. Madona byla zhotovena kolem roku 1390. Podle některých autorů byla uctívána jako milostná už v roce 1364. Zde je na místě vysvětlit termín milostná, znamená “konající zázraky” , a těch i oficiálně uznaných katolickou církví je celkem dost. Síla zázraků plzeňské madony je tak velká, že už od středověku jsou zhotovovány tzv. devótní kopie, na které se dotekem originálu schopnost konat zázraky přenáší. Takovými kopiemi jsou například i zlacená soška na vrcholu plzeňského morového sloupu či soška v kostele Nanebevzetí Panny Marie u Františkánského kláštera, která se sama o sobě stala milostnou a tedy i cílem poutí.


V expozici Muzea církevního umění Františkánského klášteřa lze narazit ještě na další tři milostné sochy ze zrušených poutních míst Západních Čech, a to na Madony z Lozy, Seče a doupovského Lochotína.

Dalším objektem zvláštní zbožnosti je Jezulátko v kostelíku U Ježíška. Jde o volnou kopii sochy Pražského Jezulátka a vznikla zřejmě spolu s kostelíkem v roce 1746. V určitých obdobích byl kult “Plzeňského Jezulátka” silnější než toho originálního pražského. Jde o jediný kostel v České republice s vžitým názvem U Ježíška.

V určité době byly populární svatyně za brany měst. Zdálo by se, že Plzeň žádnou takovou svatyni neměla. Ale omyl, z Plzně se konaly poutě ke sv. Blažejovi. Což býval kostel u Starého Plzence, který aby pojal množství poutníků, byl několikrát přistavován naposledy barokním plzeňským stavitelem Jakubem Augustonem ml. v 1. třetině 18. stol. V roce 1785 byl uzavřen a za vlády Josefa II. na konci 18. stol. prodán a rozbořen. Dnes na místě bývalého kostela stojí socha sv. Blažeje.

V Kyjovské kapli Panna Maria Kyjovská zázračně “uzdravovala” ještě v roce 1937, jak bylo zaznamenáno v tehdejší literatuře. A možná léčí dodnes, tradice mariánských poutí zde byla obnovena.

Jedinou venkovní křížovou cestu v Plzni lze nalézt v Meditační zahradě. Tu společně s celým areálem vybudoval a plzeňskému biskupství daroval bývalý politický vězeň komunistického režimu Luboš Hruška. Ve vězení slíbil, že pokud kriminál přežije, přebuduje ovocný sad na Památník obětem zla, a to se mu povedlo.

Málo se ví, že seřadiště pro svatojakubskou pouť pro Čechy ve 14. až 15. století bylo v Plzni, a to v kostele sv. Markéty v Dominikánském klášteře, kde byl i svatojakubský oltář. Svatojakubské bratrstvo, které toto seřadiště obsluhovalo, se nejsilněji z celých Čech formovalo právě v Plzni. Bratrstvo fungovalo jako jakási informační agentura, slučovalo bývalé i budoucí poutníky a poskytovalo informace k cestě do Santiaga de Compostella.

Počet děl se štítkem: 6 | Stáhnout do GPX (pouze existující)


Ukázka díla
Ukázka díla
Ukázka díla
Ukázka díla
Ukázka díla
Ukázka díla