Objevili jsme dílo Karla Malicha!

# architektura, drobné umění, vetřelci

Vloženo20. 10. 2015

Text Aleš Hejna

Abychom byli úplně přesní, objevil ho Daniel Jahn, člen spolku hledačů drobných památek Plzně Křížky a Vetřelci. A tentokrát je to definitivně Malich 🙂

Malich v katalogu Křížků a vetřelců.

Jde asi o 3 x 1,5 metru velký plastický reliéf, který je umístěný na vysokoškolských kolejích na Bolevci. Těžko říci, co přesně zobrazuje, jde o abstraktní dílo, které se vymyká všemu, co se v Plzni ve veřejném prostoru či veřejných budovách dá vidět. Z reliéfu trčí barevné dráty a sem tam na modré obloze poletují snad mráčky.

Přes reliéf zatím pořád vede od pravého k levému rohu dodatečně přidaná prádelní šňůra, na kterou se věsily rohože, aby dílo zakryly. Na zbývající čouhající dráty se prý věsily kabáty. Zdá se, že po jistou dobu plastika byla velmi funkční, a to ji možná zachránilo.

O možné existenci Malicha v Plzni jsme si byli vědomi už od léta 2014, kdy jsme získali rešerše architektonických ročenek (na základě grantu Pěstuj prostor Plzně 2015, díky!) z let normalizačních. V nich stálo: “Dva plastické objekty (dřevo a kov) pro jídelnu vysokoškolských kolejí na Lochotíně; autor: K. Malich; Spolupráce výtvarníka s architektem : přehled prací za rok 1980, Praha 1980, str. 56.” Tak jsme tedy začali pátrat, ale na boleveckých kolejích v jídelně nic nebylo a tak se zdálo, že dílo je nenávratně ztraceno.

Pak ale vysvitla jiskřička naděje, a to během komunálních voleb na podzim 2014, při kterých se dostane člověk do mnoha veřejných budov, a v jedné z nich ve Střední zdravotnické škole na Karlovarské ulici v komplexu budov od architekta Miloslava Hrubce jsme narazili na velmi povedenou obrovskou abstraktní dřevěnou intarzii. Protože ročenky nejsou vždy uplně přesné a školní jídelna stála opodál, napadlo nás, že by toto mohlo být TO dílo od Karla Malicha. Abychom byli úplně přesní, tohoto falešného Malicha objevil Aleš Hejna a bez řádného ověření vypustil zprávu do světa (a bere zodpovědnost na sebe 🙂 . Ačkoliv se zpráva dementovala ten samý den (po rozhovoru s architektem Hrubcem), některá místní média ji převzala.

Po tomhle incidentu jsme začli být opatrnější, ale stále vytrvalí. Nejodhodlanější ze všech lovců drobných památek byl a je Daniel Jahn, a tahle dravost se vyplatila. 13. dubna 2015 opět zašel do boleveckých vysokoškolských kolejí a tentokrát podrobil výslechu i pana správce, a ten zmínil, že tu bývala ještě jedna jídelna, ve které dnes sídlí autoškola a v ní prý něco vlastně je.

A Malich tam byl! Ale nebyli jsme si stoprocentně jistí. Signatura nebyla k nalezení a nebo je hluboko pod skříněmi. Uvědomili jsme tedy Západočeskou univerzitu a Fakultu designu a umění (FDU). Pak se nedělo půl roku nic. Ale nám to nedalo a začali jsme s FDU jednat opět v září 2015. Pan proděkan Aleš Ogoun se nechal nakonec přesvědčit a byl tak hodný a k dílu pozval samotného galeristu pana Malicha pana Zdeňka Sklenáře. A ten potvrdil pravost díla. Dokonce je dílo vyfoceno v knížce Tomáše Vlčka vydané Galerií Zdeněk Sklenář z roku 2014 a tam je vyfocen autor před dílem v roce 1978, s tím že je určeno pro jídelnu Lékařské fakulty.

Bohužel při odhalení díla panu Sklenářovi jsme nebyli přítomni (přelom září a října 2015), ale podle vyprávění paní vrátné šlo o emotivní chvíli a panu Sklenáři prý dojetím zvlhly oči.

Co bude s dílem dál, nevíme. Jeho osud už má plně v režii Západočeská univerzita. O existenci díla ví už i sám rektor, snad mu neskončí v pracovně, ale budou ho moci obdivovat všichni Plzeňané.

Jak popisuje svoje hledání sám Daniel Jahn: „Těsně před školou jsem se chtěl otočit a vůbec tam nejít. Protože jsem si říkal, že tam nic nebude, že je zbytečné tam lézt. Hrozně mě překvapilo, že se o tomhle díle nevědělo. Protože kdekoliv jinde jdu něco fotit, tak mi vždycky říkají. Jé, to už jste třetí, čtvrtý, pátý. Ale tady mi řekli, že jsem první. Když jsem dílo nalezl, zaplavil mě pocit štěstí. Protože většinou, když jdu na lov, už přijdu pět minut po dvanácté a zjišťuju, co vše už není…  Když se něco nakonec objeví, je to čirá radost.“

Karel Malich je dosud žijící autor uznávaný jak v Česku, tak v zahraničí. Ceny jeho děl se při dražbách šplhají do statisíců. Například mnohem menší Malichovo dílo „Viděl jsem před sebou zářící energii“ z roku 1979 bylo na aukci v květnu 2007 vydraženo za 1,9 milionu korun.

Sochař Pavel Karous, který je nejznámějším popularizátorem normalizačního umění v Česku, odhaduje uměleckou hodnotu díla v rozmezí částek 6 až 8 milionů korun.

O dílo na konci října 2015 projevila zájem Juliet Kinchin kurátorka galerie MoMA a Meda Mládková z Musea Kampa.

Od 8.2. do 31.5. 2016 je dílo vystavené v Museu Kampa v Praze.

Od července 2016 visí reliéf v kanceláři rektora Západočeské univerzity.