Plzeňský rodák Karel Březina přišel na svět 27.12.1922.  Umělecké vlohy zdědil po rodičích, kdy maminka Marie vyučovala hru na citeru a tatínek, sic ruský legionář, si volné chvíle rád krátil malbou. Za zmínku, v neposlední řade, stojí i jeho dědeček, jehož živila řezbařina. Vytvářel i dřevěné intarzie. Je vidět že Karel Březina v rodině mohl hledat inspiraci  k jeho budoucí tvorbě. Vždyť za padesát let své činnosti, vytvořil několik stovek uměleckých děl, z toho několik děsítek jen v Plzni. Mnoho z nich také vzniklo v bývalém Jihočeském kraji. V něm je asi neznámější mozaika a malba ve vestibulu na nádraží v Českých Budějovicích, kterou vytvořil společně s místním výtvarníkem Václavem Boukalem.

Karlovi umělecké vlohy začaly přerůstat v silnou touhu oddat se tomuto oboru už natrvalo. Avšak přicházející světová válka rozhodla za něj, a tak se nejdříve vyučil nástrojářem. Nicméně i tato zkušenost mu byla následně nápomocná při vymýšlení a pracování s rozličnými materiály. Neměli bychom ovšem zapomenout na jeho talent v hudbě, díky kterému se stal členem trampské skupiny Vlci a setkal se i s fenomenálním Karlem Hašlerem. Protože byl nakonec do války nasazen, vrátil se z Elwagenu až 30. 4. 1945. Po návratu se seznámil s proslulými plzeňskými umělci (Wenig, Hodek, Maur, bratři Votlučkové a další), poté se rozhodl vystudovat pražskou uměleckoprůmyslovou školou pod vedením profesorů Bendy a Fišárka. Následně se stal členem Sdružení západočeských výtvarníků, a také Svazu československých výtvarných umělců. Mimo klasickou malbu začínal experimentovat s rozmanitými hmotami – textilní tvorba, linoryt, práce se sklem, mozaiky či intarzie. Roku 1958 reprezentoval Československo na významné EXPO 58 konající se v Bruselu. Zde světu odhalil svou desetibarevnou voskovou batiku Tygr. U textilní tvorby stojí také za zmínku tzv. aradekory, jenž vytvářel spolu s manželkou Janou. Jedná se o československý patent netkané textilie vytvářené na stoji arachné ve Kdyni, největší vznikl pro Chomutov – téměř 12m čtvereční plochy. Jak už bylo zmíněno umělcův dědeček vytvářel dřevěné intarzie, tak i sám Březina vytvářel různé reliéfy z dlabaného dřeva, většinou pro inteiéry zasedacích místností nebo prodejen. Karel Březina však nejvíce vynikl díky uměleckému zpracování skla,  která leptal pomocí kyseliny fluorovodíkové, dále pískovaná skla rytá diamantem a jiné. Nespočetné množství těchto skel, tvořená v jeho ateliéru ve Radyňské ulici v Plzni, s nimiž mu pomáhala manželka a švagr, lze nalézt prakticky v celé republice.Ateliérem byla původní výrobna tureckého medu jistého pana Hájka a v ní obrovský mramorový stůl. A právě zde většina děl vznikla. V Plzni jsou jimi zdobeny prostory Divadla J. K. Tyla, bývalého hotelu Cizinecký dům, hotelu Škoda, budovu družstva Styl nebo v prostorách kadeřnictví v Plzni-Skvrňanech. Ani mozaiky mu nebyly neznámé. I jich vytvořil nezanedbatelné množství a můžeme jej obdivovat v lázeňských objektech Františkových Lázní nebo Třeboni. Kamenná mozaika Silokřivky nadále zkrášluje prostory Fakultní nemocnice v Plzni. Kameny potřebné pro mozaiky si sám sbíral, a také věděl, že v jiných částech Čech mají rozdílné odstíny. Například na jihu měly odstíny tmavší hnědé nežli na západě. Chtíč zkoušet stále nové materiály dal vznik epromalbě. Objev, na který mohl přijít jedině malíř nikoliv chemik. Pokoušel se různými způsoby obarvit pryskyřici, až jednoho dne přišel zlom. Výsledkem byla nová látka se správným poměrem, jíž se stala dvousložková pryskyřice zvaná epromal, v níž byla přimíchána olejová barva. Tato substance byla vhodná na zdobení všemožných materiálů jako zdivo, keramické dlaždice, porcelán, dřevo či sklo. Posléze se tento světový patent stal vysoce využívaným, také jako nátěry na helmách horníků. Epromal byl vyráběn Chemickými závody města Plzně a dále exportován do několika zemí světa. Touto technikou například vznikla dochovaná domovní znamení na Borech na bývalém škodováckém internátě.  Bohužel tvorba touto jedinečnou technologií je dnes už zapomenuta a tak velké množství děl již bylo zničeno. Celkem se stal držitelem osmi světových a spousty československých patentů.

Především v semdesátých a osmdesátých letech pomáhal též kolegům, jejž byli v minulých dobách tzv. na indexu, čímž měli omezenou tvůrčí činnost. Jedná se například o velikána plzeňského malířství Jiřího Kovaříka, který pod Březinovým jménem zrestauroval fresky na hřbitově a kostele v Albrechticích nad Vltavou. Celkem se jednalo o neuvěřitelných 94 kapliček a celková kompozice i architektonické ztvárnění je opravdu výjimečné. Karel Březina byl i vášnivým cestovatelem, navštívil většinu zemí východní a jižní Evropy nebo Kubu. I zde hledal umělecké inspirace. Veškeré jeho cesty si podrobně dokumentoval jak fotograficky tak vytvářel i videa ze všech jeho cest. Ale to by možná bylo na další povídání o tomto zajímavém člověku. Umělcova životní pouť skončila v Plzni 14. 3. 2004 ve věku jednaosmdesáti let, ale jeho rozsáhlou tvorbu si můžeme stále připomínat.