Není všechno umění, co člověk dělá a není všechno umění co se za ně samo prohlásí... je oblíbené motto akademického malíře Jaroslava Šindeláře který se narodil 6.11.1950 v Plzni. Studoval střední průmyslovou a kamenickou školu v Hořicích, poté Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Součka, studoval také AVU I. Repina v Sankt-Petěrburgu. 
V jeho umělecké kariéře se věnuje především restaurování v kamenosochařské práci  (sochy na Rooseveltově mostě v Plzni, v klášteře augustiniánů v Domažlicích, v klášteře v Teplé a v Kladrubech, sousoší na atice divadla J. K. Tyla v Plzni) nebo v malbě (obnova sgrafit Mikoláše Alše v Plzni, fasády domů v historickém centru Plzně, obnova výzdobu zámku v Horšovském Týně). Ve své sochařské tvorbě využívá i netradiční postupy. Dlouhou dobu tvoří z nejrůznějších materiálů jako kov, plast, kámen, dřevo a další užitné materiály. Umělec svá díla vytvářel a prezentoval v mnoha zemích světa - v Číně, USA, Argentině, Švýcarsku, Dánsku, Německu, Rakousku a získal za to nejrůznější ocenění. Jednu z těchto cen mu za jeho dílo a restaurování zámku Kynžvart předala dánská královská rodina ve svém paláci v Kodani. Je členem Unie výtvarných umělců a jejím prostřednictvím je členem Association Internationale des Arts Plastiques při UNESCO. V roce 1995 založil spolu s akademickým malířem Zdeňkem Živným, dnes proslulou Soukromou střední umělecko průmyslovou školu Zámeček, kde je dnes i spolumajitelem. Studenti této školy se uplatnili na mnoha prestižních uměleckých postech a dnes již sami tvoří mnoho kvalitních umělecký děl ve veřejném prostoru. 

Jaroslav Šindelář se též zúčastnil mnoha sympozií namátkou můžeme uvést (ve dřevě, kameni a sněhu) ve Franci, Finsku, Rakousku, Itálii, Švýcarsku, Argentině, ZOH v Lillehammeru - Norsku, USA, Dánsku, Švédsku a dalších zemích.

Jeho umělecká tvorba je velmi rozsáhlá. V Plzni kromě již zmíněné restaurátorské práce, tvořil i díla ve veřejném prostoru. Ve spolupráci s Aloisem Soprem to byla Žena s kočárkem (1982) pro park u nové Fakultní nemocnice nebo fontána Rusalka (1987) u Velkého divadla. Z další předlistopadové tvorby stojí za zmínku již odstraněný (ale zachovaný) Reliéf na hudební téma pro Kulturní dům Plzeňska (1987), reliéf z umělého kamene Zkrocení živlu pro Učiliště Vodních staveb (1986) (dnes překryto sádrokartonem), i další rozměrné práce byly zničeny a to především sádrový reliéf s plzeňskými motivy v Domu Kultury (1986) nebo nástěnný reliéf pro prodejnu oděvů ve Zbrojnické ulici (1982). Jako jeden z mála autorů tvořil a tvoří i po zrušení "čtyřprocentního" zákona, což ukazuje na oblíbenost jeho tvorby i široký rozsah. Z této doby je nutné připomenout sochařskou výzdobu vestibulu České spořitelny na náměstí Republiky (1995), zničené sochařské řešení vestibulu Amerického centra (zničeno ještě před samotným otevřením na popud tehdejšího primátora). Ve své kariéře se věnuje též výzdobě sakrálních památek - např. vnitřní a vnější výzdoba kaple Panny Marie Pomocné v Dolním Kyjovském lese v Radčicích, obrazy pro návesní kapli v Plzni-Lhotě. Spolu se svými studenty vytvořil mnoho prací (zejména zvířat) pro Zoologickou a botanickou zahradu města Plzně. Je také autorem nové sošky Jarušky pro Košutecké jezírko, autorem pomníku skladatele Václava Trojana pro Mlýnskou strouhu.

Je důležité podotknout že v roce 2012 byl zcela právem zvolen Plzeňskou ikonou...

Akademický malíř Jaroslav Šindelář je ženatý, jeho manželka Mgr. Renata Šindelářová je ředitelkou umělecké školy Zámeček. V uměleckých šlépějích svého otce pokračuje syn Mgr.Jaroslav Šindelář mladší a synovec Ondřej Šindelář, kteří se též věnují sochařství, restaurátorství a pedagogické činnosti, dálé je sochařem též jeho bratr Josef. Další z bratrů Jiří "Dědek" Šindelář (1949-2009) byl legendárním baskytaristou a spoluzakladatelem slavné kapely Katapult.