Vladimír Levora se narodil v malé obci Křížovice (dnes součást města Plánice) na Klatovsku 14.7.1920 rodičům Emanuelovi Levorovi a Anně, rozené Bradové.

Již od mládí tíhnul k umění a rád se věnoval krajinomalbě, ale osud rozhodl jinak a po německé okupaci utekl přes Polsko ke starousedlíkům do Ukrajinské Volyně, kde na základě udání putoval do gulagu. Z této životní nepříjemné situace se vysvobodil až tím, že vstoupil do 1. Československého polního praporu formujícího se v Buzuluku, kde se postupně propracoval až k hodnosti kapitána. Při bitvě u Sokolova byl jako člen kulometné roty těžce raněn a stal se válečným invalidou. V roce 1948 byl vyznamenán Sokolovskou pamětní medailí. V roce 1951 se stal členem Svazu výtvarných umělců, studoval na pedagogické fakultě v Plzně u Františka Kolihy a Jana Weniga. Krátce poté se stal jedním s výtvarníků, kteří pracovali na obnově interiéru válkou poškozeného Hlavního nádraží v Plzni, a stal se také výtvarníkem v Klatovském národním podniku Kozak.

Mimo jiné se věnoval i spisovatelské tvorbě. Bohaté válečné vzpomínky a zážitky shrnul dodnes v oceňované knize "Ze Stalinských gulagů do Československého vojska". Odezva nemohla dlouho trvat a v roce 1958 si pro Vladimíra Levoru přišla StB přímo domů, byl zatčen a odsouzen na 18 měsíců nepodmíněně. Druhá připravovaná kniha "Tak zase to taková sranda nebyla" již nikdy nebyla vydána.

Po propuštění se začal plně věnovat malířství a restaurátoství, obnovil přerušenou působnost v klatovském Kozaku, ale především objevil tehdy zpustlý hrad Klenová, kde z velké vlastní píle a úsilí začal z rekonstrukcí hradu, která dovršila v roce 1964 otevřením dodnes obdivované a známé Galerie Klenová, kde se stal jejím prvním ředitelem až do roku 1975, kdy se galerie stala součástí galerie v Klatovech. Pořádal různé výstavy (s Milošem Holým, s Pavlem Maurem) a po celou dobu života se zaujímal také o krajinomalbu z jeho rodného kraje - z Pošumaví. Z restaurátorské činnosti je nutno připomenout obnova sgrafit Plzeňské radnice.

Co se týče jeho realizací v architektuře jsou to především návrhy na leptaná skla na průčelí budovy Hlavního nádraží v Plzni při jeho poválečné obnově, již nezachované nástěnné malby na téma Špalíčku v dnešní 2. ZŠ ve Schwarzově ulici v Plzni na Borech (společně s Milošem Holým) a rozměrné nástěnné plátno Pohled na Klatovy v zasedací síni Klatovské radnice.

Vladimír Levora byl ženatý a s manželkou Drahoslavou, rozenou Bretlovou měl syny Vladimíra a Jana.

Vynikající a dosud nedoceněný malíř zemřel v Klatovech 27.5.1999 ve věku 78 let.