František Pacík

Narození

5. 2. 1927, Nedašov u Valašských Klobouk

Úmrtí

14. 8. 1975, Praha

Sochař František Pacík se narodil 5. února 1927 v Nedašově u Valašských Klobouk jako druhé ze sedmi dětí nedašovského kostelníka Jana Pacíka a jeho ženy Marie. Původně byl vyučen jako malíř pokojů, ale jeho mistr malíř Krupanský v něm rozpoznal velký talent. Po studiích na soukromé Škole dekorativních umění v Praze u Jaroslava Masáka studoval v letech 1949-1954 na Akademii výtvarých umění v Praze v ateliéru Jana Laudy ( byl přijat bez středoškolského vzdělání jako mimořádný talent).  Ve stejném ateliéru studovali např. Hugo Demartini, Karel Kronych nebo Josef Klimeš. Byl členem tvůrčího kolektivu Index a tvůrčí skupiny Etapa (vznikla v roce 1961 v Praze, v roce 1970 byla zrušena). František Pacík vytvořil řadu realizací ve veřejném prostorum, od poloviny 60. let začíná tíhnout k západočeského regionu kde navázal vztah se skupinou dalších umělců (Nejdl, Kovařík, Pavlas) sdružených kolem osoby Ing. Karla Kaňáka, zakladatele arboreta Sofronka v Bolevci, kde si později zřizuje svůj ateliér.

Od realistického pojetí se jeho tvorba postupně (pod vlivem moderny – expresionismu, kubismu) přesouvá na abstraktní rovinu. Nejčastěji pracoval s kamenem, využíval i řadu moderních materiálů (beton, barevný cement apod.). V roce 1967 představila tvorbu Františka Pacíka Galerie Václava Špály v Praze, účastnil se několika skupinových výstav. V roce 1968 byl těžce zraněn, do jeho terénního vozu narazil na přejezdu na Sofronce vlak,a díky vážnému zranění musel na rok přerušit práci až v roce 1969 se Pacík zúčastnil sochařského sympozia v Hořicích (vytvořil zde sochu Apollo 11), jeho tvorba byla součástí známé výstavy Socha a město, která se konala od července do konce září v Liberci, na níž byla díla vystavena v prostředí města.

Veřejnost měla možnost podrobněji se s jeho tvorbou seznámit až v roce 2009, kdy výstavu tohoto talentovaného a málem zapomenutého umělce představila Západočeská galerie. U této příležitosti byla vydána jeho monografie (Marie Klimešová). Výstava a monografie dokládá slova teoretika výtvarného umění Jindřicha Chalupeckého, že: „Pacík byl pravděpodobně největší plastik své generace.“ Zároveň výstava představila Pacíkovy barevné pastely, které byly výstavním objevem. V Pacíkově expresivní tvorbě se prolíná řada vlivů (mj. ohlasy kubismu), pracuje se symboly, mýtickými odkazy.

Z pražských Pacíkových realizací je nejznámější (bohužel již odstraněná) organická funkční betonová plastika pro plavecký stadion v Praze Podolí, která sloužila jako skluzavka (1965). Další realizace pro Prahu se nachází v atriu polikliniky na Zahradním Městě, je zakomponována do malého bazénku. Řadu realizací vytvořil pro Sokolov (reliéf z mramoru na kině Alfa, 70. léta; dvě volné plastiky před kinem Alfa, 1972; socha z mramoru v areálu ZŠ Švabinského, 1973), pro Litoměřice (Úlomek z velké abecedy – nehodivský mramor, před nákupním střediskem, 1968; Měnivá přítomnost z roku 1966 ze stejného materiálu před hotelem Labe), pro Ostrov nad Ohří (sousoší Dovádějící si děti pro park u základní školy, raná 60. léta) nebo keramické reliéfy pro kino v Kralupech nad Vltavou.

V Plzni se pak můžeme setkat s jeho organickými sochami na řadě míst. Působivý je mramorový Sloup v areálu škol a internátů na Slovanech (Koterovská 85). Pozoruhodné jsou také abstraktní plastiky Karbon I a Karbon II na Doubravce nebo organická rozměrná kameninová plastika Doupě v areálu arboreta na Sofronce, která téměř splynula s okolní vegetací, a díky svému prostorovému řešení (dutiny, kruhové otvory) může nabízet útočiště různým živočichům.

František byl dvakrát ženatý, v roce 1951 se oženil s malířkou Janou Brýdlovu, a spolu měli dceru Evu (*1952), v roce 1973 se podruhé oženil se studentkou Hanou Korbelovou. V roce 1975 umírá ve věku 48 let v Praze na rakovinu, která se u něho objevila po jeho těžkém zranění na železničním přejezdu. 


Literatura a prameny


Trvalý odkaz

https://krizkyavetrelci.plzne.cz/katalog/polozka/100004/ (identifikátor: 100004)


Přehled děl

Celkový počet děl: 6

Ukázka díla
Ukázka díla
Ukázka díla
Ukázka díla
Ukázka díla
Ukázka díla