Mnozí při spatření plastik Karla Malich nevěřícně zírají. Opravdu nejde o klasické obrazy či sochy, ale o současné umění. Platí to i v případě díla nalezeného na vysokoškolských kolejích v Bolevci. Jde o 3 x 1,5 metru velký abstraktní plastický reliéf, který se vymyká všemu, co se v Plzni ve veřejném prostoru či veřejných budovách dá vidět. Z reliéfu trčí barevné dráty a sem tam na modré obloze poletuje cosi, co připomíná mráčky.

V nadsázce bylo dílo zprvu pojmenováno jako “Okluzní fronta”. Později se ukázalo, že oficiální název dílo nemá. Meteorologické pojmenování ale nebylo tak daleko od pravdy. Karel Malich totiž často zobrazoval živly kolem sebe. Stylizovaná figurka uprostřed označovala jeho samého.

Karel Malich je dosud žijící autor uznávaný jak v Česku, tak v zahraničí. Ceny jeho děl se v dražbách šplhají do statisíců. Například mnohem menší Malichovo dílo „Viděl jsem před sebou zářící energii“ z roku 1979 bylo na aukci v květnu 2007 vydraženo za 1,9 milionu korun.

Dílo vytvořil Karel Malich v roce 1978 na zakázku pro plzeňskou univerzitu. V letech 1965 - 1989 totiž platil zákon, který nařizoval 1 - 4% z celkových nákladů na veřejnou stavbu investovat do umění. Proto můžeme dosud nalézt na sídlištích, školách či úřadech mnohdy neprávem opomíjená umělecká díla. Mnohá z nich jsou velice kvalitní, jak dokazuje i práce Karla Malicha.

Reliéf objevil Daniel Jahn, člen spolku hledačů drobných památek Plzně “Křížky a vetřelci”.

O možné existenci díla Karla Malicha v Plzni si spolek byl vědom od léta 2014. Vycházel z údajů v architektonické ročence “Spolupráce výtvarníka s architektem” z roku 1980, kde stálo “Dva plastické objekty (dřevo a kov) pro jídelnu vysokoškolských kolejí na Lochotíně; autor: K. Malich.

Zprvu vycházelo hledání na prázdno, v bufetu kolejí Bolevecká rozhodně nic nezůstalo. Zdálo se, že Malichovo dílo je nenávratně ztraceno. Jenže Daniel Jahn se nevzdal a 13. dubna 2015 tam opět zašel a tentokrát podrobil výslechu i pana správce, který zmínil, že tu bývala ještě jedna jídelna, ve které dnes sídlí autoškola a v ní prý něco vlastně je.

A Malich tam byl. Jenže to mohlo poznat jen zkušené oko, protože přes reliéf byly přehozené rohože a byl zastavěný skříněmi. Na čouhající dráty se věšely kabáty, a to plastiku zřejmě zachránilo. I když současné umění nelahodí každému oku, alespoň bývá funkční.

Fakulta designu a umění Západočeské univerzity pozvala na podzim 2015 galeristu Zdeňka Sklenáře, který se slzami v očích potvrdil pravost díla.

Na jaře 2016 bylo dílo vystaveno v Museu Kampa. Kurátor výstavy Karel Srp o díle napsal: "Rozměrný reliéf pocházející z rozhodujícího období autorovy tvorby v druhé polovině sedmdesátých let minulého století znázorňuje prostřednictvím drátěných křivek vztah lidské postavy a vzdušných vírů. I když byl po nalezení mírně poškozený, podržel si svůj osobitý náboj, jímž dokáže od prvého okamžiku spatření strhnout divákovu pozornost, spočívající ve vztahu odstupňovaného obrysu autorovy hlavy, vyjádřeného bílou, šedou a černou linií, a modrého pozadí, zaplněného barevnými drátěnými křivkami vyjadřujícími tok nejrůznějších energií. Malich symetricky pojatý reliéf, v jehož středu je obrys autorovy hlavy, označovaný jako jeho „já“, vytvořil v období, kdy realizoval své nejvýznamnější drátěné plastiky. Přestože dílo bylo veřejnou zakázkou, neztratilo bezprostřední souvislost s jeho aktuální tvorbou, jež tehdy neměla ve světovém umění obdoby."

Od léta 2016 visí dílo v kanceláři rektora Západočeské univerzity.

Přečtěte si podrobný článek o nalezení díla.

(AH)