Hanuš Štěpán ( 3.4.1912 Plzeň - 15.8.1942 koncentrační tábor Osvětim) byl interbrigadistou bojující proti Frankovu režimu ve Španělsku a člen francouzského podzemního hnutí.

Boj španělského lidu získal podporu světové semokratické veřejnosti. V Československu a dalších zemich světa vznikaly výbory na pomoc republikánskému Španělsku. Mezinárodní solidarita vykonala v té dobá mnoho a jejím významným projevem byla pomoc Mezinárodních brigád. Celkem 42 000 dobrovolníků, přislušniků více než padesáti národnosti, nastoupila do služeb Španělské republikánské armády. Z tohoto počtu bylo více než dva tisice dobrovolníků z Československa. V západnich Čechách v čele krajského výboru Společnosti přátel demokratického Španělska stála několik let Barbora Štěpánová, matka statečného bojovnika proti fašismu, Interbrigadisty Hanuše Štěpána, umučeného nacisty.

Hanuš Štěpán se narodil 3.4.1912 do rodiny hudebníka, a své mládí prožil v blízkosti Škodovky v Koperníkově ulici, vychodil obecnou školu, pak reálku a maturoval na plaské obchodní akademii v době největší hospodářské krizi. Naštěstí byl také hudebně vzdělán a jako dobry istrumentalista byl přijat do orchestru Městského divadla v Ceských Budějovicích. Studoval marxistickou literaturu, vyhledával společnost komunistů a byl nadšeným obdivovatelem Sovětského svazu a jeho socialistické výstavby. Když vzplanul ve Španělsku obranný boj proti Frankovým fašistických hordám, byl Hanuš Štěpán mezi první dobrovolníky a spěchal rozšířit řady Interbrigadistů.

Byl kulomentčíkem v Dimitrovově mezinárodní brigádě, bojoval v oblasti Aragonských horách, Cartagene, Almerii nebo Alicante. V srpnu roku 1938 byl těžce raněn a převezen do Málagy. Dosáhl hodnosti seržanta.

Počátkem roku 1939 byl nucen se svými druhy s interbrigády a se španělskými emigranty opustit Španělsko přes Pyreneje do Francie, která je "pohostinně" umístila do koncentračního tábora. Francouzská vojenská policie pořídila  fotografie všech interbrigadistů, které se pak dostaly do rukou německé armády. Gestapáci tak měli s danou práci při zatýkání a usvědčování.

Hanuš Štěpán se pak zapojil do francouzského podzemní hnutí. Tisíce Interbrigadistů se teprve teď vraceli do svých domovů. Když se francouzské hnutí odporu dozvědělo že nacisté dall rozmnožit fotgrafie vsech Interbrigadistů a rozeslali je do všech okupovaných zemi Evropy, dostal Hanuš Štěpán obtížný úkol - přejit na území Československa  přes Videň a Bratislavu a nformovat vedení našeho domácí odboje o tom, že Interbrigadisté jsou gestapu známí a mají být izolování od jejich partyzánů a dalších odbojářů 

Na Slovensku v červnu 1941 padl do rukou Hlinkovým gardistům. Pri pronásledování ještě stačil zničit všechny kompromitující materiály. Byl vězněn v Uherském Hradišti, v Brně, na Pankráci, v Terezíně a nakonec v Osvětimi kde zahynul ve věku 30 let v plynové komoře.

Na den jeho nedožitých 75. narozenin tedy 3.4.1987 byla v tehdejší Střední ekonomické škole Klementa Gottwalda, dnes Obchodní akademie, odhalena pamětní deska s bystou, která je společným dílem sochařů Břetislava Holakovského a Bartoloměje Štěrby staršího. Oba umělci vytvořili dílo bez nároku na honorář. Společně s bystou a pamětní deskou zde býval také vyvěšen řád Bílého lva jako nejvyšší státní vyznamenání, který byl Hanuši Štěpánovi propůjčen v roce 1949 in memoriam tehdejším prezidentem Klementem Gottwaldem.

Dnes je osobnost Hanuše Štěpána téměř neznámá a zapomenutá a jeho pohnutý osud zná jen pár zasvěcenců.