Na náměstí Karla Panušky, tedy na bývalé návsi v Újezdě, najdeme vedle pomníku obětem I. světové války i jednodušší pomník obětěm II. světové. Jedná se o jednoduchý žulový kvádr s prostorem upraveným pro pokládání věnců. Na pomníku je jednoduchý text:
                              

                           OBĚTI NACISMU
1939            *1900 KAREL PANUŠKA + 1943             1945
                    * 1891 VOJTĚCH ROJÍK + 1943

Karel Panuška ( 14.2.1900 Doubravka u Plzně - 9.2.1943 Drážďany) byl posunovačem na závodní dráze, člen KSČ a odbojář

Narodil se v Doubravce ale brzy se s rodinou přestěhovali do Újezda (dnešní Průběžná ulice). Občanským povoláním byl posunovačem ve Škodovce, ale byl také divadelním ochotníkem jak v místním dělnickém spolku tak v divadlením souboru v doubravecké Svornosti. Za fašistické okupace navázal Panuška kontakty s organizátory odboje ve Škodovce, které i finančně podporoval. Na podzim roku 1941 byl za tuto činnost zatčen a vězněn, při převozu do dalšího vězění do Bayreuthu Karel Panuška umírá dne 9.2.1943 ve věku nedožitých 43.let. Po Karlu Panuškovi je pojmenována původní náves v Újezdě, kde se právě nalézá i tento pomník.

Vojtěch Rojík ( 22.4.1891 Zelená Hora u Nepomuka - 25.6.1943 Berlín-Plötzensee), byl starosta obce Újezd, vedoucí odbojové skupiny Úvod a obět nacismu. 

Brzy po okupaci republiky založil starosta Vojtěch Rojík, společně s jeho náměstkem Františkem Kraftem a železničním zřízencem Františkem Benediktem organizovanou skupinu Úvod. Z počátku tajně organizovali schůzky na obecním úřadě, po skončení úředních hodin, kde domlouvali styk s dalšími skupinami a připravovali se na odboj proti nepřátelským okupantům. Po plném rozpoutání II. světové války začala činnost organizace naplno - roznášením letáků, pravidelným posloucháním zahraničního rozhlasu, podporování peněžitých sbírek úvězněných a ilegálně pracujících osob, shánění lístků na potraviny, šactvo i kuřivo. 

Po Heydrichiádě dopadla těžká rána i na skupinu Úvod, 9.7.1942 je zatčen František Benedikt ( který se nakonec po všech útrapách 17.5.1945 vrátí jako zázrakem živý) a o necelých deset dní později 20.7.1942 i Vojtěch Rojík. Prochází těžkou zkouškou výslechů v trestnici na Borech kam byl záhy převezen. Počátkem roku 1943 je postaven před lidový soud v Berlíně a v březnu téhož roku je odsouzen k trestu smrti. Poprava je vykonána 25.6.1943. Shodou okolností je popraven spolu s dalším plzeňským hrdinou - Jaroslavem Koukolíkem (má pamětní desku na sokolovně na Bílé Hoře)

Kromě tohoto pomníku je jeho jméno ještě připomenuto v názvu jedné místní ulice (třída Vojtěcha Rojíka) ale také na domě kde bydlel je dodnes pamětní deska.