Boží muka stávala v kamenném ohrazení bývalých zelinářských zahradách konkrétně u tzv. Lindauerovic zahrady v prostoru dnešní Sirkové ulice. Nejstarší vyobrazení těchto božích muk zachytil na své rytině J. Willenberg. V době budování nových komunikaci v okolí se v roce 1913 uvažovalo o přemístění těchto božích muk a to do parku na Homolku, na Košutku nebo k plotu Státní reálky do Veslavinovy ulice. Kroužek přátel starožitností boží muka zrestauroval a vyhrálo třetí z mist. Tedy do prostoru sadového okruhu centra města. Definitivně byla umístěna v roce 1915. V roce 1958 byla tato boží muka zapsána do státního seznamu kulturních památek. 

Z důvodu stavby mostu Antonína Zápotockého dnes Generála Pattona a jeho předností boží muka překážela, byla rozebrána a odvezena na skládku, ač byla v té době zapsanou kulturní památkou. Poté byla pracovníky muzea odvezena zpět. Dnes se nalézají ve špatném stavu ve skladu Správy veřejného statku města Plzně v Radčické ulici.

A teď něco k popisu těchto božích muk která zatím čekají na obnovu :

Na dvou novějších stupních stojí čtyřhranný podstavec, nahoře okosený, na jeho čele nápis: Opraveno kroužkem přátel starožitností (dál nečitelné). Na něm užší osmiboký dřík nese kaplicový nástavec s půlkruhovými slepými arkádami na 3 stranách, čtvrtá zadní strana plochá, kaplice je zakončena cimbuřím a vyvrcholena nízkým čtyřbokým jehlanem, z něhož vyrůstá křížek. Pískovec, celek asi 300 cm vysoký.

Ladislav Lábek považoval tato boží muka za jedna z nejstarších v Plzni, dnes už jsou ale pouze novější kopii z druhé poloviny 19.století.