Antonín Betka (4.2.1844 Sazená u Velvar - 13.4.1911 Plzeň) byl herec, malíř a divadelní ředitel.

Učil se malířem porcelánu, avšak již od mládí tíhl k herectví, začínal v ochotnickém souboru, debutoval rolí Antonína v Paličově dceři. Později se stal členem činohry Národního divadla v Brně. Výraznou změnou v Betkově hereckém životě bylo setkání s Vendelínem Budilem, u něhož mohl plně rozvíjet své herecké schopnosti. Mimo jiné se ale živil též jako malíř dekorací. V roce 1901 se natrvalo vrátil do Plzně a působil zde až do své smrti /v době kdy byl ředitelem Nové městského divadla právě Vendelín Budil/. Jeho manželkou byla Kateřina Betková, rozená Hájková, rovněž herečka. V roce 1911 byl na Ústředním hřbitově v Plzni sochařem Vojtou Šípem vytvořen na náklady společnosti Hnízdo Kosů a další jeho hereckých přátel jeho náhrobek s reliéfní podobiznou a ženou hledící na jeho portrét a držící v ruce divadelní masku. Jedná se o jeden z čestných hrobů města Plzně.