Profesor Václav Patera ( 16.9.1891 Praha - 25.2.1945 Drážďany) byl středoškolský učitel, spisovatel, skaut a sokol.

Narodil se v Praze do rodiny spisovatele Bohumíra Patery a překladatelky a učitelky Antonie Paterové. Vystudoval francouzštinu a latinu na Filozofické fakultě v Praze, ve studiích pokracoval na pařížské Sorbonně. Působil jako středoškolský profesor českého jazyka v Jilemnici, Berouně, Liptovském Mikuláši, Mukačevu a Plzni. Byl činný i jako skaut a svému švagrovi Miloši Seifertovi pomáhal vést chlapecký junácký oddíl Děti živěny. V roce 1939 začal spolupracovat se Stanislavem Francem, členem vojenské skupiny ÚVOD. Stejně tak se zapojuje do další odbojové centrály Petičního výboru Věrni zustaneme. V souvislosti s těmito aktivitami byl profesor Patera 6.3.1944 zatčen a 8.12.1944 odsouzen. Mnohdy je uvedeno že byl popraven, to ale není pravda, zemřel ve vězení na následky útrap.

Je též autorem knihy Vzpomínky z cesty po Bretani (1912) nebot velmi často a rád cestoval. Na jedné ze svých cest a to roce 1931 v Chorvatsku na ostrově Lopud neúspěšně zachraňuje topícího se básníka Viktora Dyka. Jeho sestra Nina Neklanová-Neumannová byla spisovatelkou převážně dětských knih a jeho syn Jiří Patera byl uznávaným malířem v Plzni. 

Dne 20.12.1947 byla v budově tehdejšího Masarykova gymnázia odhalena pamětní deska, kterou vytvořil jeho kamarád, spisovatel, též skaut a manžel jeho sestry Niny Karel Tony Neumann, který byl též příležitostným sochařem. 

Na pamětní desce s reliéfní podobiznou je tento text : 

DAL JSEM SVŮJ ŽIVOT ABYSTE MOHLI ŽÍT 

PROF. VÁCLAV PATERA UMUČEN 1945 NACISTY V NĚMECKU