Krajina se dle mého pohledu dostala do situace, že je označována za klišé či někdy dokonce za kýč. Již delší dobu se snažím najít místo krajině v postkonceptuální době, ať už ve fotografii či malbě

Ondřej Klíma začal své první graffiti tvořit v devadesátých letech. Od sprejů se postupně přesunul k barvám a plátnu, a nakonec k fotografii, kterou vystudoval na pražské UMPRUM. Následně se ke street artu vrátil nejen v podobě aktivní tvorby, ale se spolkem ARTWISE spravuje zeď u holešovické Pražské tržnice, kam vybírá umělce a pravidelně ji obnovuje. Založil také projekt Hladové zdi a pořádá street artové workshopy pro děti. Ve své tvorbě nadále propojuje styly, které má rád – krajinu, abstrakci a graffiti.
Pro motiv krajiny se rozhodl také v Plzni a vytvořil zde největší mural festivalu o celkové ploše téměř 1000 m2. Malba reagující na prostředí rušné Rokycanské třídy nechává zmizet samotnou zeď v záplavě stylizované krajiny a tvoří velký kompaktní celek se zelení popínavých rostlin, které částečně stěnu pokrývají. Výsledný mural připomínající obří linoryt sestává z pro umělce typických „banánkovitých“ tvarů, s nimiž běžně pracuje i při tvorbě graffiti.
Krajina se dle mého pohledu dostala do situace, že je označována za klišé či někdy dokonce za kýč. Již delší dobu se snažím najít místo krajině v postkonceptuální době, ať už ve fotografii či malbě. (Kristina Jirátová)