Kašna v SV rohu náměstí zřejmě bývala jedna z prvních a nejstarších kašen ve městě. Už se o ni zmiňuje Winterova kronika a v roce 1772 kašnu opravoval zvonař Jakub Vilém Seitz. Další podobná této kašny je na střeleckém terči z roku 1793. Kněží právě z této kašny brali vodu na křest do chrámu sv. Bartoloměje. Proto se o Plzeňanech říkalo že jsou křtění Žumberou. Ano nejslavnější plzeňská socha stala právě na této kašně. 

Socha sv. Rolanda (kterému ale v Plzni nikdo neřekne jinak než Žumbera) a pro Plzeňany má podobný význam jako pro Pražany Bruncvík stávala původně na jedné z městských kašen, kam byla ovšem také dříve umístěna , neboť socha byla starší než novější empírová kašna. Autorem byl kameník Jan Mejzlík, který mimo jiné vytvořil i vedlejší Mariánský morový sloup. Kašna byla v roce 1891 jako nepotřebná odstraněna a socha spolu se zbytky výzdoby uložena v městském skladišti, ač bylo navrhováno že bude umístěna do muzea či vystavena v okružních sadech. Značně poškozenou sochu objevil František Beneš, úředník stavebního úřadu a v roce 1919 byla opravena Otokarem Walterem mladším a z podnětu Kroužku přátel starožitností zásluhou Františka Xavera Margolda osazena v průčelí Císařského domu. V roce 1988 restaurována Jaroslavem Šindelářem, který při té příležitosti vytvořil i kopii. Originál je umístěn v Brance. Kolem této sochy se váže mnoho lidových pověstí.