PhDr. Jaroslav Černý (22.8.1898 Plzeň - 29.5.1970 Oxford, Velká Británie) byl světové proslulý egyptolog

Jedním ze světoznámých egyptologů 20. století byl i plzeňský rodák Jaroslav Černý, narozený 22. srpna 1898. Byl prvním potomkem Antonína (komisaře finanční stráže) a Anny Černých. Od školního roku 1909/1910 studoval Státní gymnázium v Plzni, které dokončil maturitní zkouškou v roce 1917 s vyznamenáním. V té době již rodina bydlela ve Slaném (okr. Kladno) a mladý Jaroslav přebýval do dokončení studií u odpovědné osoby Theodora Ritschla (vrchního berního správce) v Kollárově ulici 36. Od roku 1917 se stal posluchačem Filozofické fakulty Karlovy Univerzity v Praze. Mezi jeho přednášející patřil mimo jiné Bedřich Hrozný (orientalista) a František Lexa (první řádný profesor egyptologie). Dne 20. prosince 1922 úspěšně dokončil vysokoškolská studia s disertační prací Život dělníků thébské nekropole v Nové říši (1300–1000 př. Kr.). 

Po studiu byl sice zaměstnán v Živnostenské bance v Praze, ale zájem o egyptologii rozhodně neztratil. V roce 1925 se účastnil francouzských vykopávek v Egyptě pod vedením Bernarda Bruyèra (jeden z objevitelů hrobky faraóna Tutanchamona) v Dér el-Medíně. Tato lokalita se následně stala jeho celoživotním středem zájmu. Od roku 1927 byl Jaroslav Černý sponzorován dokonce prezidentem Tomášem Garriguem Masarykem a stal se soukromým docentem FF UK pro obor egyptologie. Ve 30. letech se podílel na epigrafické misi napříč celým Egyptem (v Sinaji a Abydosu).  Od roku 1934 spolupracoval s Alanem Hendersonem Gardinerem (anglický egyptolog). Začátek druhé světové války zastihl Jaroslava Černého v Káhiře a od roku 1942 působil jako zaměstnanec československého ministerstva zahraničních věcí v Londýně. Po válce se do rodné vlasti nevrátil a začal od roku 1946 přednášet jako profesor univerzity v Londýně. Od roku 1951 přešel do věhlasného Oxfordu, kde působil až do roku 1965. Mezi roky 1958 a 1965 se podílel na záchraně památek v Núbii. Specializoval se na studium ostrak (hliněné střepy) a papyrů Nové říše, zabýval se životem egyptských dělníků a pozdní egyptskou literaturou.

Jaroslav Černý byl ženatý s Marií Sargantovou, rozenou Hlouškovou (1899-1991) 

Zemřel náhle 29. května 1970 v Oxfordu, kde je pohřbený na Wolvercotském hřbitově. 

Spisovatel Pavel Onderka mu věnoval biografickou knihu V zahradě Sennedžemově / In the Garden of Sennedjem, která vyšla v roce 2019.

Zásluhou plzeňského Rotary klubu mu byla na rodném domě v Jagellonské ulici 3 dne 20.5.2004 odhalena pamětní deska ze švédské žuly, jejíž autory jsou malíři Stanislav Poláček a Jaroslav Šindelář.