Ani sami autoři, dvojice dlouhodobě spolupracujících keramiků Plesal a Vojatzoglu, nevěřila v dlouhou životnost jejich díla. Pan Pleskal vzpomíná: "Říkám školníkovi: Víte co je nejlepší? Že tady máte mraky oblázků, což je munice pro ty šlendriány až půjdou ze školy. (Školník:) Já jim dám, já to ohlídám. (Pleskal:) Jo, prdlajs ohlídal." A keramické květy v typicky pohádkově naivním stylu opravdu dlouho před školou nevydržely. Fontána patřila s keramickým souborem plastik "Rostlinný motiv" ke dvěma košuteckým realizacím. Fontána ovšem byla osazena až roku 1990, i když s nejvtší pravděpodobností bylo dílo charakteristické pro období normalizace objednáno, zaplaceno a schváleno ještě v předchozích letech.