Parní cihelna v Radčicích (tehdy Račicích) byla postavena kolem roku 1913 v polích nad Radčicemi v místech, kde se nachází hlína vhodná k výrobě cihel. Pozemek byl vykoupen od rolníka Peloucha, tehdejšího starosty. Cihelnu nechali vybudovat plzeňští podnikatelé František Sedlák a Václav Hrdlička. Cihelna byla prosperujícím podnikem, později došlo na další přestavby a přístavby - například v roce 1923 k osazení tzv. lokomobilu (parní stroj). V roce 1925 vyrobila až 750 tisíc cihel.  Koncem třicátých let byla prodána v dražbě jisté Marii Šindelářové z Domažlic a později se stal majitelem její strýc František Komárek. Jeho smrtí v roce 1947 končí definitivně provoz a začíná chátrat. Později byly nějaké budovy zbořeny, a stavební prvky posloužily také jako levný stavební materiál. V roce 1968 došlo k demolici zbývajích budov a poslední památku - komín - odstřelili svazarmovci v roce 1969, kteří si zde zřídili střelnici, která fungovala až do roku 1987.  Tím radčická cihelna úplně zanikla. 

Dne 16.1.2001 bylo území vyhlášeno Významným krajinným prvek, jako zeleň v zemědělské krajině a místo je navrženo též jako jeden z biokoridorů územního systému ekologické stability.

Někdy kolem roku 2004 byla do poslední zbývající zídky vsazena dlaždice s nápisem "Radčice". Tento pomník bude navždy připomínat již zcela zaniklou technickou památku.