Křížky a vetřelci

V roce 1986 na dosud volném pozemku v Korandově ulici začala vyrůstat podle projektu ing. arch Tomáše Straňáka budova Centrální výrobny jídel, která by sloučila veškeré menší vývařovny v hlavním areálu plzeňské škodovky. Začalo se budováním ohromného podzemního záložního krytu CO, později vyrostla až pětipodlažní budova s kancelářemi, kuchyní a jídelnou s kapacitou několik tisíc obědů denně. Součástí budovy je ale též bludiště obrovského množství technických chodeb, zázemí a schodišť. Budova byla dokončena a slavnostně předána do provozu v roce 1989. Architektura je typická pro pozdní osmdesátá léta - zaujmou jistě okna z elektrofloatu a kopilitu, schodiště vykachlíkované v brčálově zelené barvě, typické dřevěné obložení stěn a zábradlí, zvenku pásy z hnědého kabřince. Venkovní označení Centrální výrobna jídel navrhl Zdeněk Světlík a provedl Rudolf Matějka, uvnitř najdeme lustry z foukaného skla od Jaroslava Bejvla staršího, keramické obklady sloupů vytvořil Oldřich Karban. V bývalých kancelářích je skleněná plastika světoznámého výtvarníka Bohumila Eliáše, na protější stěně je desková malba akademického malíře profesora Milana Hese z motivy průmyslové Plzně. V jídelně najdeme keramickou malbu od dvojice známých plzeňských pedagogů Miloše Franče a Jindřicha Jiši. Budova byla v provozu někdy do roku 2003, poté byla vyklizena a postupně chátrala. Stav je ale dobrý, nikam nezatéká a není ani nijak vyrabována. Objekt se má v nejbližší době bourat a bude zde postaven obytný dům, který architektonicky uzavře celý vnitroblok.