Generál Mansfeld

Kategorie

Sochy a plastiky do roku 1948

Materiál

(není uveden)

Autor

Vojta Šíp

GPS souřadnice

49.747040, 13.379700

Rok

1918

Adresa

Dřevěná 345/8

Přístupnost

veřejné

Městský obvod

Plzeň 3, Vnitřní Město

Fotografie díla
Autor/zdroj: Viktor Fiala, © CC-BY-SA 4.0

Plastika na neoklasicistním domu zobrazuje Petra Arnošta Mansfelda, Plastika je někdy označována jako "Mušketýr".

V roce 1618 byl Petr Arnošt vyslán savojským vévodou Karlem Emanuelem v čele asi 2000 mužů na podporu českých stavů v boji proti Habsburkům v Českém království. Během své kariéry byl označen za vůbec nejschopnějšího vojevůdce v českých službách, ale jeho vojsko se také nechvalně proslavilo svými loupeživými výpady a rabováním. Podařilo se mu dobýt Plzeň. Do Plzně se vojsko vlomilo právě Dřevěnou ulicí, kde se plastický reliéf nachází. V Dřevěné ulici se nachází ještě jedna upomínka na Mansfelda a to socha jednoho z žoldnéřů na rohu Dřevěné a Náměstí.

Proč Plzeň staví sochu svému dobyvateli a pojmenuje po něm ulici výsvětluje historik Tomáš Bernhardt:

"Plzeň v průběhu druhé poloviny 19. století zažila konflikt dvou tradic - místní a národní. Zatímco až do poloviny 19. století bez problémů slavila Nový svátek jako připomínku čtyřnásobné obrany proti husitům, zakládala si na tom, že byla vždy věrná a v tomto znamení zvítězí, tak už kolem té poloviny se ukázalo, že tahle místní hrdost poněkud naráží na národní formující se národní tradici, která stavěla právě na husitství, reformaci opozici vůči Vídni apod. A plzeňská společnost si musela vybrat, jestli se do tohohle proudu zapojí, nebo bude trvat na svých místních tradicích, ale z toho českého proudu se bude vydělovat.

Jak to dopadlo, je dobře patrné na názvech veřejných prostranství. Byla tu Poděbradova, Jagellonská, Lucemburská, ale ne Habsburská. Husité se tu usadili dávno před rokem 1918 (Korandova, Prokopova, Rokycanova, Žižkova; ostatně patří sem i ten Poděbrad, s kterým byla Plzeň kdysi v otevřeném konfliktu); vedle Mansfelda a Solmse tu byli i další rebelující stavové - Harantova, Kaplířova; byla tu sice Valdštejnova, ale jeho vztah k císaři byl nejednoznačný; byli tu dokonce ulice pojmenované po rebelujících sedlácích - Chodské náměstí, Kozinova. Husité a obléhání Plzně v roce 1433, stavovský odboj i obléhání 1618, to vše se tu zpřítomnilo i vizuálně na Alšových sgrafitech. Slavení Nového svátku bylo kritizováno už v roce 1848 (Josef František Smetana, premonstrát!) a po roce 1871 ustalo, když se o něj před tím rozhádali plzeňští ostrostřelci.

Vedle působení té české národní tradice hrálo asi roli i to, že Plzeň rostla přistěhovalectvím. Ty staré plzeňské měšťanské rodiny tu pořád hrály významnou roli, ale čím dál větší počet plzeňských obyvatel v Plzni neměl své kořeny. A odjinud přišly i někteří z nejvýznamnějších představitelů - Peták, Schwarz, Palla apod.

To připomínání vlastní porážky taky není v dobovém kontextu nic tak neobvyklého. Ty politické snahy a koncepce v minulosti, na kterých Češi stavěli svou novou tradici, byly vesměs neúspěšné, takže připomínání vlastních proher bylo běžné - ovšem šlo o prohry po velkém vzepětí, čestném a hrdinném boji (Kresčak, Moravské pole), nepřízní osudu, často i zradou (Moravské pole, Bílá Hora) nebo nesvorností (Bílá Hora, Lipany)."


Přezdívky díla

Mušketýr


Trvalý odkaz

https://krizkyavetrelci.plzne.cz/katalog/polozka/425/ (identifikátor: 425)